18 C 33/2022-32 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 14 995,96 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z tvrzeného titulu smlouvy o úvěru, uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným za pomocí prostředků komunikace na dálku. 2. Žalovaný se ve věci během řízení nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud učinil skutková zjištění na základě žalobkyní předložených listinných důkazních návrhů. Z listiny označené Smlouva o revolvingovém úvěru, datovaná dnem [datum], ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Obchodními podmínkami, soud zjistil a má za prokázáno, že jsou na ní uvedeny dvě smluvní strany - právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], reg. č. [anonymizováno] [číslo]) a žalovaný, v listině je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 80 000 Kč, žalovaný se zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky, spolu s úrokovou sazbou 10,50 % měsíčně, přičemž úvěr měl být splacen dne [datum] Smlouva však není podepsaná oběma smluvními stranami, schází podpis žalovaného, což vychází ze skutečnosti, že smlouva byla uzavřená za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky [webová adresa], totožnost žalovaného byla ověřena dle Kopie jeho občanského průkazu. Z [právnická osoba], ve spojení s Potvrzeními [právnická osoba], s.r.o. soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky, přičemž dle doložené Platební informace soud zjistil, že žalovaný dosud neuhradil částku 10 000 Kč (jistina dluhu), spolu s poplatky a úroky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky, ve spojení s přílohami, soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čem byl žalovaný obeznámen, což soud zjistil z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Z listiny označené Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, přičemž výzva byla odeslána na adresu žalovaného, což má soud za prokázáno z Podacího lístku ze dne [datum]. 5. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“). 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. ZoSÚ sice stanoví sankci relativní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, ovšem soud uzavírá, že se v takovém případě jedná o absolutní neplatnost dle § 588 OZ, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Podle § 588 OZ soud k neplatnosti daného právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, tedy pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. 9. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím výpočtu – doložitelné příjmy a výdaje, na základě kterých nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, dále pak negativními Výpisy ze systémů ISIR, CEE, BRKI a NRKI a SOLUS, závěry těchto výpisů žalobkyně nedoložila, ač to bylo její povinností dle § 79 odst. 2 o.s.ř., ale přestože by žalobkyně doložila negativní závěry těchto výpisů, tak především žalobkyně nedoložila žádné konkrétní doklady, z nichž žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru právě žalovanému (pracovní smlouva, výplatní pásky, doklady o počtu a výši vyživovacích povinnosti žalovaného, o jeho výdajích apod.), ačkoli k tomuto byla vyzvána. Žalobkyně znovu odkázala na žalobu a shrnula již uvedené, tedy, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela toliko z výpisů z uvedených registrů a z informací, které jí sdělil toliko sám žalovaný, z čehož vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr toliko na základě prostého sdělení žalovaného ohledně jeho příjmů, aniž by byly kvalifikovaným způsobem doloženy. 10. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 11. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč (součet dlužných částek 8 900 Kč a 1 100 Kč dle doložené poslední Platební informace), pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 OZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, s touto částkou je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v předžalobní výzvě ze dne [datum]), ta byla zaslána žalovanému dne [datum], doručena tedy musela být nejpozději dne [datum], přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu tří dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne [datum] (při zohlednění pravidel pro počítání lhůt dle § 607 OZ) a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. 12. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 995,96 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 995,96 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum] a z částky 4 995,96 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. 13. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to ve výši 66,19 %, neúspěch činil 33,81 %, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 503,43 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 2 452 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, s připočten