18 C 60/2022-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 10 003,15 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z titulu tvrzeného uzavření smlouvy o půjčce, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o.s.ř.“) bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z listiny označené Smlouva o půjčce, ve spojení Kartou zákazníka, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu, jíž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet takto vyčerpané peněžní prostředky, spolu s úrokem 1 277 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, částkou za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, v pravidelných týdenních splátkách (59 splátek po 307 Kč a jedna splátka po 248 Kč). Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována dle dokumentů žalovaným předložených, údaje z těchto dokumentů byly zaznamenány do Karty zákazníka, z níž vyplynulo, že žalovaný pobírá měsíční mzdu 15 000 Kč, dalším zaznamenaným příjmem žalovaného je částka 7 000 Kč, přičemž náklady žalovaného činí měsíčně celkem částku 17 750 Kč. Z listiny označené Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se Seznamem pohledávek soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena žalobkyni, která je akciovou společností, předmětem její činnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, což bylo zjištěno z Výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. Z listiny označené Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž toto oznámení bylo zasláno na kontaktní adresu žalovaného, což má soud za prokázáno z Podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, přičemž tato výzva byla zaslána na kontaktní adresu žalovaného, což má soud za prokázáno z Podacího lístku ze dne [datum]. Žalovaný však uhradil toliko 8 357,85 Kč od doby uzavření smlouvy do podání žaloby, proto po něm žalobkyně požaduje úhradu částky 10 003,15 Kč, spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím a s náklady řízení. 5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 10 000 Kč, žalovaný celkem uhradil toliko částku 8 357,87 Kč, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena, o čemž byl žalovaný obeznámen. 6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,NOZ“), podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o půjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ně vztáhnout i ustanovení § 51a násl. OZ a zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření každé smlouvy o půjčce (dále jen,,ZoSÚ“). 7. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 9. Soud v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě dokumentů předložených žalovaným, které však k žalobě nedoložila, uvedla, že je nemá k dispozici. Žalobkyně se odkazovala toliko na Kartu zákazníka, v rámci které měl žalovaný uvést rozhodné skutečnosti o své osobě, resp. o svých osobních, výdělkových poměrech, bydlení, vyživovacích povinnostech, které byly do uvedeného dokumentu zapracovány. Ke jmenovaným dokumentům nebyly připojeny žádné doklady, není tedy zřejmý jejich obsah, ani skladba jednotlivých položek, ani zaměstnavatelem potvrzená výše odměny za práci, příp. zda měl žalovaný nějakou vyživovací povinnost, nejsou ani známy další skutečnosti nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného předtím, než mu byla půjčka poskytnuta, nadto žalovaný uvedl další příjmy domácnosti (mimo mzdu) ve výši 7 000 Kč, aniž by byl uveden zdroj tohoto příjmu, jeho pravidelnost či nahodilost apod. Soud se tedy pro účely posouzení splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s Kartou zákazníka a v ní uvedenými souhrnnými údaji žalovaného, bez doložení příslušných dokladů, dokumentů ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 9 odst. 1 a 22 odst. 5 ZoSÚ, ve spojení s § 39 SOZ. 11. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o půjčce žalovanému celkem částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 OZ, které je žalovaný povinen vydat podle § 1879 NOZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, přičemž již uhradil částku ve výši 8 357 Kč, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 1 642,15 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovanou dosud zaplacenou částkou, a to dle § 457 OZ bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 1 642,15 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 NOZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného, tj. ode dne [datum]. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy k úhradě dluhu (která byla obsažena v Oznámení o postoupení pohledávky), ta byla zaslána žalovanému dne [datum], doručena tedy musela být nejpozději dne [datum], přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému termín ke splnění dluhu do deseti dnů od doručení oznámení, tedy splatnost nastala dne [datum] (se zohledněním pravidla o počítání lhůt vyjádřeného v § 607 OZ). 12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. 13. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 361,15 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 219,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 609,54 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 6 732 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 732 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně a z částky 5 090 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. 14. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího p