10 C 193/2023-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 215 195,25 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále banka) a žalovanou dne 30. 10. 2018, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 027 Kč včetně úroku ve výši 8,70 % ročně a poplatků dle ceníku. Při schvalování úvěru vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou, konkrétně z příjmu 14 867 Kč, což banka ověřila výpisem z účtu klientky vedeného u ní, kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku a z CBCB a vlastních systému zjistila, že v době žádosti měla žalovaná 4 úvěry, její příjem byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, proto banka svůj závazek splnila a žalované úvěr poskytla. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, proto banka využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila dne 2. 11. 2022 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná byla v prodlení s více jak dvěma splátkami. Žalovaná celkem bance zaplatila na splátkách částku ve výši 195 644,69 Kč, z čehož na jistinu bylo započteno 177 082,05 Kč, na úroky z prodlení 162,64 Kč, na poplatky 3 000 Kč a na pojištění včetně nákladů spojených s vymáháním 15 400 Kč. Nadále dluží částku 212 034,25 Kč na nesplacené jistině, částku 3 161 Kč na poplatcích, částku 4 662,80 Kč na kapitalizovaném úroku za dobu od 3. 11. 2022 do 1. 2. 2023, částku 7 951,26 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za dobu od 4. 11. 2022 do 1. 2. 2023, a dále úrok ve výši 8,7 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 2. 2. 2023 do zaplacení. Na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 a 8. 3. 2023 předmětná pohledávka přešla až na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 29. 6. 2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 21. 7. 2023, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že tato s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Ze Smlouvy o úvěru s datem 30.10.2018, včetně předsmluvních informací, Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], Sazebníku poplatků, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná se dne 30.10.2018 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 027 Kč k 20.dni v měsíci, společně s poplatky dle Sazebníku a sjednanými úroky ve výši 8,7% ročně. Z listiny nazvané Žádost o poskytnutí úvěru s datem 30.10.2018 a z výpisu z účtu žalované, vedeného u [právnická osoba], bylo dále zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla svůj příjem ze zaměstnání ve výši 14 867 Kč, který byl ověřen výpisem z účtu,, je vdaná s vlastním bydlením, výdaje nebyly zjišťovány ani ověřovány vůbec. vůbec. Z platební historie k úvěru [číslo] je dále zjištěno, že banka poskytla částku 300 000 Kč žalované dne 30.10.2018 tak, že částku 204673 Kč převedla na účty ke konsolidaci úvěrů žalované a zbytek na její účet, žalovaná bance uhradila celkem částku 195 644,69 Kč, kdy tuto částku banka částečně započetla na jistinu, částečně na sjednané úroky a poplatky. Z upomínky banky s datem 1.10.2022 a z dopisu banky s datem 2.11.2022 bylo dále zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužných splátek ve výši 14 908 Kč do 2.11.2022, žalovaná v této lhůtě nezaplatila, proto banka přistoupila k zesplatnění celého zůstatku úvěru. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 24.3.2023, včetně podacího archu pošty, bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že jí zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. Listinami označenými jako Smlouva o postoupení pohledávek podepsaných 25.1.2023 a 8.3.2023, včetně seznamu postupovaných pohledávek, je dále v řízení prokázáno, že banka se dohodla nejprve se [právnická osoba], a.s. a tato společnost následně se žalobkyní, na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisy s daty 13.2.2023 a 23.3.2023, což bylo zjištěno z dopisů s těmito daty. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne [číslo] dohodly na tom, že banka poskytne žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala banka úvěruschopnost žalované toliko z údajů, které tato bance sdělila v žádosti o poskytnutí úvěru a příjem ze zaměstnání si ověřila výpisem z účtu žalované, vedeném u banky, žádné další příjmy a žádné výdaje žalované banka nezjišťovala ani neověřovala. [příjmení] žalované úvěr ve výši 300 000 Kč poskytla, žalovaná uhradila bance celkem částku 195 644,69 Kč. Následně jí původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatila celý úvěr ve výši 215 196 Kč, neboť ve lhůtě do 2.11.2022 z důvodu prodlení s placením splátek, žalovaná nezaplatila.. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez výdajů a bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úv