11 C 307/2022-77 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 100 194,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], dne 15. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 0000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 024,76 Kč, a to počínaje dnem 21. 9. 2018. Úvěr byl úročen sazbou 16,10 % ročně. Právní předchůdce dne 15. 8. 2018 poskytl žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdce využil svého oprávnění ze smlouvy a prohlásil úvěr dopisem ze dne 26. 3. 2019 za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami zároveň. Žalovaný doposud uhradil celkem částku 4 624,60 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného. Právní předchůdce kontroloval veškeré dostupné databáze zejména BRKI a NRKI, ISIR, a databáze MVČR. Příjmy a výdaje žalovaného byly porovnávány z historickými daty z ČSÚ. Zkoumání úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila v poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 16. 12. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 2. 1. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Expres půjčka) ze dne 15. 8. 2018, žádostí o úvěr ze dne 15. 8. 2018, formulářem pro standardní informace, potvrzením o výši příjmu ze dne 15. 8. 2018, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 1. 12. 2022, oznámením o prohlášením úvěru za splatný ze dne 27. 3. 2019 vč. podacího archu, výpisem z úvěrového účtu za období [číslo], oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 vč. podacího archu, platební historií, předžalobními upomínkami ze dne 31. 3. 2020 vč. podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 8. 2018 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Expres půjčka), podle které [jméno] [příjmení] [příjmení] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 0000 Kč bezhotovostně v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úroky a poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 024,76 Kč, a to počínaje dnem 21. 9. 2018, přičemž úvěr byl úročen sazbou ve výši 16,10 % ročně. Žalovaný tak měl celkově uhradit částku ve výši 180 688,46 Kč. Žalovaný však své povinnosti neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 4 624,60 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou ve [právnická osoba] a.s. jako IT programátor s průměrnou čistou měsíční mzdou 19 805 Kč. Celkové příjmy domácnosti měly činit 40 000 Kč měsíčně, přičemž jako počet zdrojů příjmů byl uveden pouze 1. Celkové výdaje měly činit 0 Kč. Žalovaný byl rozvedený a bydlel v nájmu. Dopisem ze dne 27. 3. 2019, odeslaným téhož dne, bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně vyzván oznámeno okamžité zesplatnění úvěru, ke dni 26. 3. 2019 a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 106 809,86 Kč do 10. 4. 2019. Dopisem ze dne 28. 2. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Předžalobní upomínky byly vyhotoveny 31. 3. 2020 a odeslány 1. 4. 2020. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtl