11 C 325/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18 400 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je příspěvkovou organizací, jejímž předmětem činnosti je poskytování a organizace ústavní i ambulantní základní a specializované diagnostické a léčebné péče, jakož i zajišťování ostatních služeb s poskytováním zdravotní péče souvisejících. Žalobkyně poskytla žalované dne 21. 2. 2013, 30. 5. 2013, 14. 11. 2013, 13. 2. 2015, 24. 8. 2016, 16. 5. 2020, 9. 10. 2020, 5. 12. 2020 ošetření a zajistila následný pobyt na protialkoholní záchytné stanici po prokázání přítomnosti alkoholu či jiných návykových látek u žalované. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu částky 2 300 Kč a žalovaná tyto své povinnosti dne 21. 2. 2013, 30. 5. 2013, 15. 11. 2013, 13. 2. 2015, 25. 8. 2016, 17. 5. 2020, 10. 10. 2020, 6. 12. 2020 uznala písemně co do důvodu a výše a zavázala se danou částku uhradit nejpozději do 14 dnů od podpisu uznávacího prohlášení. Do současné doby svůj dluh neuhradila ani částečně, byť byla žalobkyní o úhradu řádně upomínána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 1. 2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 23. 1. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z předložených listin, tj. uznání dluhu ze dne 21. 2. 2013, 30. 5. 2013, 15. 11. 2013, 13. 2. 2015, 25. 8. 2016, 17. 5. 2020, 10. 10. 2020, 6. 12. 2020 a předžalobní upomínky ze dne 5. 8. 2022 včetně podacího archu, byl zjištěn skutkový stav, že žalovaná byla dne 21. 2. 2013, 30. 5. 2013, 14. 11. 2013, 13. 2. 2015, 24. 8. 2016, 16. 5. 2020, 9. 10. 2020, 5. 12. 2020 ošetřena a vyšetřena v protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní a vznikla jí povinnost za vyšetření, ošetření a pobyt uhradit za každý pobyt částku 2 300 Kč, kterou písemně uznala co do důvodu a výše a zavázala se ji uhradit ve lhůtě do 14 dnů od podpisu, v celkové výši 18 400 Kč, což doposud neučinila. 5. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, policie je v souvislosti s odhalováním a šetřením přestupku oprávněna vyžadovat odborné lékařské vyšetření ke zjištění alkoholu nebo jiné návykové látky včetně odběru krve, moči, slin nebo potu, a to i v případě, že osobu nelze předem pro její zdravotní stav ke strpění příslušných úkonů vyzvat. 6. Podle § 15 odst. 14 věta druhá zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, hrazené služby dále nezahrnují vyšetření, prohlídky, léčivé přípravky, potraviny pro zvláštní lékařské účely a zdravotnické prostředky a jiné zdravotní výkony provedené na dožádání soudu, státního zastupitelství, orgánů státní správy a orgánů Policie České republiky. 7. Podle § 17 odst. 4 věta prvá zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřena osoba. 8. Podle § 89e odst. 1 věta prvá zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 9. Podle § 2053 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Podle § 558 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 13. Po právní stránce soud posoudil žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 18 400 Kč (8x 2 300 Kč) s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná a lze jí proto zcela vyhovět. Dle výše uvedeného skutkového stavu žalované vznikla v důsledku vyšetření, ošetření a jejího pobytu na protialkoholní záchytné stanici dne 21. 2. 2013, 30. 5. 2013, 14. 11. 2013, 13. 2. 2015, 24. 8. 2016, 16. 5. 2020, 9. 10. 2020, 5. 12. 2020 povinnost zaplatit žalobkyni náklady ve výši 2 300 Kč za každý pobyt dle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., resp. dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., jak tato výše vyplývá z písemného uznání dluhu žalovanou ze dne 21. 2. 2013, 30. 5. 2013, 15. 11. 2013, 13. 2. 2015, 25. 8. 2016, 17. 5. 2020, 10. 10. 2020, 6. 12. 2020, když ve smyslu ust. § 558 obč. zák., resp. ust. § 2053 o. z., se má za to, že uvedený dluh v předmětné výši a době uznání trval. Splatnost žalované částky nastala ve dnech 7. 3. 2013, 13. 6. 2013, 29. 11. 2013, 27. 2. 2015, 8. 9. 2016, 31. 5. 2020, 24. 10. 2020, 20. 12. 2020 a ode dnů následujících je žalovaná v prodlení. Úroky z prodlení mají oporu v ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák., resp. v ust. § 1970 o. z. a jejich výše je dána prováděcím nařízením vlády č. 142/1994, resp. nař. vl. č. 351/2013 Sb. 14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč). Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí 2 000 Kč.