19 C 8/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě níž poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání Smlouvy a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 13 920 Kč. Společnosti [anonymizována dvě slova] tak měl žalovaný vrátit celkem 33 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze 2 320 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. [datum]. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena na [anonymizována dvě slova], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015, kterým byl žalovaným zároveň vyzván k uhrazení dluhu z této smlouvy do 10 dnů od doručení výzvy. Následně pak došlo k dalšímu postoupení pohledávky smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 31 600 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatku ve výši 11 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek (přípisem ze dne 25. 6. 2015), avšak žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], včetně smluvních podmínek smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, včetně podacího archu a další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2022, včetně poštovního archu, zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedeným žalobním tvrzením, na které soud pro stručnost odkazuje. 5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne [datum] skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společnosti [právnická osoba] celkem částku 33 920 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatil pouze 2 320 Kč, přičemž ani následně pak žalovaný neuhradil ničeho, a to přípisem ze dne 25. 6. 2015, kterým byl žalovaným zároveň vyzván k uhrazení dluhu z této smlouvy do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva mu byla odeslána doporučeně dopisem ze dne 30. 7. 2015, přičemž do dispozice žalovaného se tato výzva mohla dostat do 3 dnů od odeslání, tj. do 2. 8. 2015. 6. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně ze dne 24. 8. 2018 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky z označené smlouvy o půjčce. Před tímto byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu také dopisem – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, který mu byl odeslán dne 30. 7. 2015 s tím, nechť svůj dluh zaplatí nejpozději do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalovaný tak měl svůj dluh zaplatit nejpozději 12. 8. 2015. Od 13. 8. 2015 je žalovaný v prodlení se zaplacením dluhu. 7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013). 8. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 9. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 10. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 33 920 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč, žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 2 320 Kč. K výzvě právní předchůdkyně žalobkyně měl žalovaný svůj dluh uhradit nejpozději do 12. 8. 2015. 12. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ročně ve výši 13 920 Kč za poskytnutí půjčky 20 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 53 týdnů představuje 69,6 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 5x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v půjčce pro jejich nepřiměřenou roční výši (69,6 %) jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za ni