41 C 171/2023-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že dne 20. 2. 2019 uzavřeli žalobce se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva o úvěru“); součástí Smlouvy o úvěru jsou též Úvěrové obchodní podmínky ČSOB (dále jen„ UOP“). Na základě Smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky formou [příjmení] úvěru pro podnikatele do výše úvěrového limitu 218.000 Kč (dále jen„ Úvěrový limit“), jak je též uvedeno v čl. I odst. 1 Smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal za čerpané peněžní prostředky až do výše Úvěrového limitu platit žalobci úrok z úvěru dle čl. II. Smlouvy o úvěru, tj. úrok s fixní úrokovou sazbou ve výši 8,9 % ročně. Žalovaný se též dle čl. II. Smlouvy o úvěru zavázal uhradit žalobci úroky z prodlení ve výši 20 % p.a. z částek, s jejichž splácením je v prodlení. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný dle smlouvy zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 4.575,57 Kč vždy 20. dne v měsíci počínaje 23. 4. 2019. Peněžní prostředky dle uzavřené Smlouvy byly žalovanému poskytnuty dne 15. 3. 2019, a to bezhotovostně na běžný účet č. [bankovní účet]. Přestože žalobce splnil veškeré své závazky vyplývající ze Smlouvy a poskytl žalovanému finanční prostředky, žalovaný své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas neplnil a opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Žalobce proto prohlásil veškeré pohledávky ze Smlouvy za okamžitě splatné (dle čl. 17 a 18 UOP) ke dni 22. 11. 2021 O konečné splatnosti byl žalovaný informován mj. i dopisem ze dne 24. 11. 2021 – Oznámení o zesplatnění úvěru. K datu konečné splatnosti resp. ani do dnešního dne, žalovaný svůj závazek vůči žalobci nesplnil, přestože jej žalobce opakovaně vyzýval k úhradě pohledávky s příslušenstvím. Ke dni 2. 2. 2023 činila dlužná částka 155.447,52 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 126.767,58 Kč, dlužného úroku ve výši 15.990,50 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 12.689,44 Kč. Následně byla úroková sazba s ohledem na zákon č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, změněna, a to na výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Dále byla tedy dlužná částka od 18. 10. 2021 úročena úrokem ve výši 8,05 % ročně. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 15.990,50 Kč tvoří úrok z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle čl. II. odst. 1 Smlouvy o úvěru. Konkrétně byl úrok účtován sazbou 8,9 % ročně a ode dne 18. 10. 2021 ve výši 8,05 % ročně z dlužné vyčerpané jistiny, kdy výše vyčerpané jistiny je patrná z připojené transakční historie (sloupec Balance). Kapitalizovaný úrok tak ode dne prvního čerpání do dne 2. 2. 2023 celkem činí částku 15.990,50 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením jistiny, byl mu účtován v souladu s čl. II., odst. 2 Smlouvy o úvěru též úrok z prodlení ve výši 20 % p.a. z nesplacené jistiny úvěru. Úrok z prodlení ve výši 12.689,44 Kč je tvořen úrokem z prodlení ve výši 20 % p. a. účtovaným z dlužných splátek po splatnosti za období ode dne prvního prodlení do 17. 10. 2021 a následně úrokem ve výši 8,05 % p.a. ode dne 18. 10. 2021 do 21. 11. 2021 a dále ze zesplatněné dlužné jistiny a poplatků ode dne 22. 11. 2021 do 2. 2. 2023, kdy postupné narůstání úroků z prodlení je patrné z připojené transakční historie (kód CMLC+). Za období od 3. 2. 2023 pak žalobce požaduje úrok z prodlení z dlužné jistiny a z dlužných poplatků v celkové výši 126.767,58 Kč do zaplacení. V souladu s ust. § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických osob, požaduje žalobce též náklady spojené s uplatněním pohledávky v paušální výši 1.200 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný je korejským státním občanem, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda je ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Při určení mezinárodní příslušnosti soudu je třeba postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Předmětem řízení v dané věci je nárok z úvěrové smlouvy uzavřené mezi dvěma podnikateli. Dle čl. 7 tohoto nařízení jsou k projednání žaloby o nároku ze smlouvy příslušné soudy místa, kde byl nebo měl být závazek ze smlouvy splněn, resp. kde byly služby poskytnuty. Poskytnutí úvěru je poskytnutím služeb ve smyslu uvedeného ustanovení. Proto je dána pravomoc soudu České republiky u sporu z úvěru, místní příslušnost je pak dána místem plnění v obvodu působnosti Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru [číslo] spolu s Obchodními podmínkami soud zjistil, že dne 20. 2. 2019 uzavřela banka s žalovaným jako podnikatelem smlouvu o úvěru, na základě které umožnila žalovanému přečerpání prostředků na jeho účtu až do výše úvěrového limitu 218.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokovým navýšením 8,9% p.a. v měsíčních anuitních splátkách po 4.575,57 Kč do každého 20. dne v měsíci a pro případ prodlení se zavázal hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 20% p.a. z částek, s jejichž splácením je žalovaný v prodlení. Transakční historií bylo prokázáno, že žalovanému byla částka 218.000 Kč poskytnuta dne 15. 3. 2019, žalovaný však řádně a včas nesplácel to, k čemu se ve smlouvě zavázal. Oznámením o zesplatnění bylo prokázáno, že žalobce v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný z důvodu prodlení ke dni 22. 11. 2021. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobce touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobce splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru na podkladě které banka poskytla žalovanému úvěr formou povoleného přečerpání do částky 218.000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet včetně úrokového navýšení. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaný však až dosud žalobci neuhradil z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu