10 C 340/2025-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 45 336,51 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 829,94 Kč od 15.6.2022 do 23.7.2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 311,26 Kč za dobu od 23.7.2024 do 23.7.2025 a se smluvním úrokem ve výši 10,49 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 336,51 Kč od 24.7.2025 do zaplacení, kterou měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě smlouvy o hotovostním úvěru reg. č. , číslo, , uzavřené mezi účastníky dne 15.6.2022, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 136 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve výši 10,49 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných z bankovních registrů, z nebankovních registrů, sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, interních registrů, atd. Žalobkyně žalované úvěr poskytla, žalovaná se dostala do prodlení, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požadovala vrácení jistiny ve výši 45 336,51 Kč, smluvní úrok ve výši 4 829,94 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 17 311,26 Kč a dále úroky až do zaplacení celého dluhu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 22.12.2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.4. Z listiny nazvané Smlouva o hotovostním úvěru „, číslo, historie úvěru, transakční historie účtu č. m.konto , číslo, , č. účtu, žalované a z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala a následně poskytla žalované dne 15.6.2022 úvěr ve výši 136 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici transakční historii jejího účtu za období 2018 – 2022, údaje sdělené žalovanou v žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru ohledně příjmů a závazků. Z přehledu plateb žalované bylo zjištěno, že žalovaná celkem na úvěrový účet zaplatila částku 106 781,79 Kč. Z předžalobní upomínky s datem 15.5.2024 a 2.7.2025 včetně podacích lístků bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě zůstatku úvěru pro prodlení se splácením splátek, s tím, že bude jinak vymáháno soudní cestou.5. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že dohodou uzavřenou elektronicky mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou ze dne 15.6.2022 žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 136 000 Kč bez prověřování příjmů a zejména výdajů žalované, když vycházela pouze z jejího prohlášení a z pohybu na jejím účtu. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem 106 781,79 Kč.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet celkem částku 136 000 Kč, žalovaná zaplatila 106 781,79 Kč, žalovaná se tudíž na úkor žalobkyně obohatila o částku 29 218,21 Kč, proto je povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě částečně vyhověno a pro další neplatná žalovaná plnění byla žaloba zamítnuta.14. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela.15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci ú