Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 28. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 57 613 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 23.8.2024 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni 42 měsíčních splátek po 2 659 Kč počínaje měsícem září 2024, přičemž dosud žalovaný žalobkyni vrátil za dobu od září 2024 do 10.2.2025 pouze 6 splátek, celkem 15 954 Kč. Dále již ničeho nesplácel, úvěr neuhradil ani po předžalobní výzvě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil na den 17. 6. 2026 ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Svou neúčast soudu neomluvil.4. Soud provedl dokazování listinami, a to: předžalobní výzvou ze dne 22. 12. 2025, včetně podacího archu, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 38 449,64 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla doručována poštovními službami doporučeně. návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 23. 8. 2024, ze kterého soud zjistil, že žalovanému byl učiněn návrh na uzavření smlouvy, na základě které by obdržel od žalobkyně částku 40 000 Kč a žalovaný by žalobkyni vrátil částku 111 678 Kč (bez pojištění), při celkové době trvání úvěru 42 měsíců. RPSN jako procentní sazba nákladů na úvěr činila 103,35 %. dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy ze dne 23. 8. 2024, kterým byl změněn způsob uzavírání smlouvy, a to na distanční způsob. oznámením o schválení úvěru, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila dne 26. 8. 2024 žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Dodejkou ze dne 27. 8. 2024, ze které soud zjistil, že schválení úvěru bylo žalovanému zasláno doporučeně, žalovaný si zásilku nepřevzal. kartou klienta, ze které soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 15 954 Kč. oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 18. 5. 2025, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ho k neprodlené úhradě dlužné částky. hodnocením klienta, ze kterého soud zjistil, že jsou v něm uvedeny osobní a majetkové údaje žalovaného, přičemž žalovaný uvedl, že pobírá příjem 29 500 Kč ze zaměstnání, a jeho výdaje na bydlení činí 4 927 Kč a další výdaje 9 787 Kč, přičemž disponibilní příjem je 18 713 Kč. dokladem o vyplacení úvěru, ze kterého soud zjistil, že na účet č. , Anonymizováno, byla vyplacena dne 23. 8. 2024 částka 40 000 Kč.5. Co se týče dalších provedených důkazů, nebylo z nich pro následné hodnocení tohoto sporu ničeho podstatného zjištěno, jakož soud neprováděl ani další žalobkyní navrhované důkazy, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.7. Žalobkyně a žalovaný se dne 23. 8. 2024 dohodli (když žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy a žalobkyně návrh smlouvy akceptovala), že žalobkyně poskytne žalovanému částku 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 42měsíčních splátkách po 2 659 Kč. Žalovaný peněžní prostředky obdržel dne 23. 8. 2024 bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 15 954 Kč. Dopisem ze dne 18. 5. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 22. 12. 2025 byl žalovaný ještě opakovaně vyzýván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy. K zaplacení dalších částek však nedošlo.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.16. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, dále byla ověřena jeho historie v NRKI a v registru Solus. Z hodnocení klienta pak vyplynulo, že žalovaný žalobkyni uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 29 500 Kč a výdaje na bydlení 4 927 Kč a další výdaje 9 787 Kč. Žalobkyně, byť poučena soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., soudu neprokázala, že by příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně jakkoli ověřovala, a ničeho k tomu soudu nedoložila. K řádnému posouzení nepostačí ani lustrace v různých evidencích. Na základě toho nelze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostačující a správné, a proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.17. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 29. 5. 2022.18. Soud se dále zabýval výší úplaty, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit. V daném případě žalovaný měl vrátit částku celkem 111 678 Kč (42 x 2 659 Kč) při jistině 40 000 Kč a době splácení 42 měsíců. Úplata za poskytnutí úvěru tak činí 71 678 Kč. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém je judikováno, že „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Soud tak má za to, že úplata ve výši 155 % jistiny představuje zcela nepřiměřený úrok s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o úplatě vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání dle § 580 o. z. absolutně neplatná. Žalobkyni proto právo na úhradu úplatu nevzniklo.19. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.20. Je-li neplatné ujednání o výši úplaty obsažené ve smlouvě o úvěru, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o zápůjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úplaty jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel zápůjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, tedy ani žalovaný neočekával, že obdrží úvěr bez toho, aniž by musel platit odměnu za poskytnutí úvěru. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o úvěru (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalobkyně by bezúročnou smlouvu o úvěru totiž neuzavřela. Soud tedy považuje i z důvodu neplatnosti ujednání o úplatě za absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru.21. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil 15 954 Kč. Žalovaný tak již žalobkyni dluží pouze rozdíl mezi částkou obdrženou (40 000 Kč) a částkou fakticky již uhrazenou (15 954 Kč), tj. částku 24 046 Kč, proto v této výši bylo žalobě vyhověno, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.22. Lhůta k plnění o zaplacení částky 24 046 Kč pak vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci tohoto rozsudku.23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly nějaké náklady, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.