13 C 345/2025-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 264 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 17. 1. 2013 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit, spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 251 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (954 Kč), odměnu za administrativní zpracování (1 600 Kč) a náklady za hotovostní inkaso (4 697 Kč). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná uhradit v 45týdenních splátkách po 384 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 28. 11. 2023, kdy nastala splatnost celého dluhu. Žalovaná dluh řádně nehradila, když na tento zaplatila celkem 5 954 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 3 451,39 Kč. Žalovaná dále dne 21. 9. 2012 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit, spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 687 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (1 021 Kč), odměnu za administrativní zpracování (1 520 Kč) a náklady za hotovostní inkaso (4 146 Kč). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná uhradit v 60týdenních splátkách po 245 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 15. 11. 2013, kdy nastala splatnost celého dluhu. Žalovaná dluh řádně nehradila, když na tento zaplatila celkem 7 866 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 4 284,61 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016, což bylo žalované písemně oznámeno. Od postoupení pohledávek na ně žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, jak byly zaznamenány v zákaznické kartě. Tyto informace byly ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalované (důchodový výměr, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouva a doklady SIPO). Tyto listiny ovšem soudu nepředložila s tím, že je nemá k dispozici, neboť zájemci o úvěr doklady pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná celkem uhradila 5 954 Kč na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, a 7 866 Kč na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, .3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 21. 9. 2012 a 17. 1. 2013 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých byly žalované poskytnuty finanční částky 10 000 Kč a 8 000 Kč, a to v hotovosti (smlouva o půjčce č. , hodnota, a č. , hodnota, ). Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 7 866 Kč na smlouvu č. , hodnota, a 5 954 Kč na smlouvu č. , hodnota, (2x přehled plateb). Dopisem ze dne 22. 9. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 22. 9. 2016 (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 16. 2. 2018, odeslanou dne 19. 2. 2018, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 23. 2. 2018 (předžalobní výzva, podací lístek). Ze zákaznické karty žalované vyplývá, že tato při uzavírání první úvěrové smlouvy (21. 9. 2012) uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnána na hlavní úvazek, má příjem ve výši 13 500 Kč (další příjmy domácnosti 25 000 Kč) a celkové výdaje 18 200 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaná předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO (žádost o úvěr – karta klienta). Tyto listiny žalobkyně, přestože k tomu byla vyzvána, soudu nepředložila a za situace, kdy výslovně uvedla, že je nemá k dispozici, soud jí k jejich předložení nevyzýval postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř.5. Po právní stránce soud věc hodnotil dle předpisů účinných ke dni uzavření smlouvy o půjčce.6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.8. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.9. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.11. Posledně citované ustanovení je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).12. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla pouze na informace poskytnuté samotnou žalovanou, které žádným způsobem neověřovala a nezkoumala skutečné příjmy a výdaje žalované. Pokud žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně si od žalované vyžádala listiny, potvrzující jim deklarované údaje, tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila a své tvrzení tudíž neprokázala.13. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., což má za následek neplatnost posuzované smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Tento závěr platí i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb., jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.14. V důsledku neplatnosti smlouvy o půjčce soud nárok žalobkyně posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 457 obč. zák.) V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částky 10 000 Kč a 8 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 5 954 Kč a 8 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna takto získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, které byly pohledávky platně postoupeny. Co do částek 4 046 Kč a 134 Kč proto soud žalobě vyhověl.15. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost smluv nebyla žalovaná smluvními závazky vázána.16. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení se stává splatnou prvním dnem poté, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vrácení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2018, kterou jí žalobkyně poskytla lhůtu k zaplacení dluhu do 23. 2. 2018. Pokud žalovaná svůj dluh ve stanoveném termínu neuhradila, od následujícího dne se dostala do prodlení a je tedy povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 24. 2. 2018 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení dle nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak