Okresní soud ve Frýdku-Místku 16 C 120/2026-22 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 461 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal 30 000 Kč, z toho částka 2 500 Kč byla převedena žalobkyní na účet zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni čerpanou jistinu spolu s úroky ve výši celkem 40 824 Kč v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1 134 Kč. Žalovaný své povinnosti nesplnil.2. Žalovaný se k meritu věci nevyjádřil, pouze uvedl, že si je vědom vzniklé situace, nechce ji nechat bez řešení a momentálně se nachází ve složitější finanční situaci, kterou se snaží aktivně řešit.3. Soud nařídil ústní jednání na , datum, , ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.4. U ústního jednání soud provedl dokazování listinami, a to: posouzením úvěruschopnosti zákazníka, ze kterého soud zjistil, že žalobkyně hodnotila žalovaného, jeho příjmy a výdaje a vycházela z částky 29 000 Kč jako příjmů a částky 10 900 Kč jako výdajů na bydlení a částky 1 134 Kč, což je splátka úvěru, nájemní smlouvou, ze které soud zjistil, že žalovaná jako nájemce se zavázal hradit nájemné ve výši 10 900 Kč měsíčně, přičemž toto nájemné zahrnuje zálohu 2 400 Kč na úhrady za vodné stočné, teplou vodu, výtah a úklid s tím, že elektřinu si nájemce sjednává sám, výplatnicemi za 8-10/2025, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl v daném období zaměstnán u , právnická osoba, s měsíčním čistým příjmem 23 689 Kč za září 2025, 30 130 Kč za říjen 2025 a náhradou mzdy za srpen 2025 ve výši 7 854 Kč, výpisy z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za červenec až říjen 2025, ze kterých soud zjistil, že za jednotlivé měsíce byla žalovanému na účtu připsána mzda od , právnická osoba, , přičemž soud dále zjistil, že za jednotlivé měsíce počáteční zůstatky zhruba odpovídaly konečným zůstatkům, potvrzením o provedení transakce, ze kterého soud zjistil, že účet číslo , č. účtu, je účtem žalovaného, podacím lístkem ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že dne , datum, byla podána zásilka určena pro žalovaného, výpisem z účtu , právnická osoba, ., ze kterého soud zjistil, že na účet číslo , č. účtu, byla zaslána částka 27 500 Kč a na účet číslo , č. účtu, částka 2 500 Kč, smlouvou o spotřebitelském úvěru, ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 27 500 Kč na jeho účet a dále částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provizi hrazenou žalobkyní na pokyn žalovaného s tím, že žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku celkem 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 21,54 % ročně, celkem částku 40 824 Kč v měsíčních splátkách po 1 134 Kč měsíčně po dobu 36 měsíců do , datum, . oznámením o zesplatnění ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání oznámení a upozornila jej na možnost vymáhání nároků soudní cestou, česnými prohlášeními spotřebitele, ze kterých soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy prohlásil, že není proti němu zahájeno insolvenční nebo exekuční řízení, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, nemá žádné splátky úvěrů ani pravidelní platby pojistných smluv, je svobodný, jeho měsíční příjem činí 29 000 Kč, čestnými prohlášeními o podání zásilek, výpisem z účtu REPI, úvěrovými podmínkami, ze kterých soud nezjistil žádné relevantní údaje.5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.7. Žalobkyně se dne , datum, dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč a částka 2 500 Kč bude zaslána přímo zprostředkovateli, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku celkem 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 21,54 % ročně, celkem tedy částku 40 824 Kč v měsíčních splátkách po 1 134 Kč měsíčně po dobu 36 měsíců do , datum, . Žalovanému byla dne , datum, zaslána na jeho účet částka 27 500 Kč. Banka potvrdila, že majitelem účtu je žalovaný. Žalovaný byl vyzýván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne , datum, , odeslanou téhož dne, ve kterém žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k úhradě 7 dnů.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož jde o spotřebitelský úvěr. (§ 2 ZSU).14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.15. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z výplatních pásek předložených žalovaným, na jejichž základě stanovila jeho průměrný měsíční příjem přibližně na 29 000 Kč. Současně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech, aniž zjistila existenci jeho evidovaných závazků. Při posuzování nákladů na bydlení vycházela z nájemní smlouvy a z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení v obci , adresa, ve výši 13 737 Kč, dále přihlédla k výši životního a existenčního minima jednotlivce. Na základě těchto údajů dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen hradit sjednanou měsíční splátku ve výši 1 134 Kč. Podle jejího výpočtu měly žalovanému po úhradě nákladů na bydlení ve výši 10 900 Kč a splátky úvěru zůstávat disponibilní finanční prostředky ve výši přibližně 17 125 Kč měsíčně.16. S uvedeným hodnocením se však soud neztotožňuje. Žalobkyně sice disponovala nájemní smlouvou žalovaného, avšak z jejího obsahu bylo zřejmé, že vedle nájemného ve výši 10 900 Kč je žalovaný povinen hradit rovněž náklady na energie, zejména elektřinu, případně plyn. Výši těchto pravidelných výdajů však žalobkyně nezjišťovala ani nijak neověřovala. Současně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, z nichž vyplývá, že výše jeho pravidelných příchozích plateb v zásadě odpovídala výši plateb odchozích. Z těchto údajů naopak vyplývá, že žalovaný nedisponoval významnější finanční rezervou, která by bez dalšího odůvodňovala závěr o jeho schopnosti dlouhodobě hradit další pravidelný závazek v podobě splátek úvěru. Za této situace nelze přisvědčit závěru žalobkyně, že by žalovanému po úhradě běžných životních nákladů a splátky úvěru zůstávala měsíční rezerva ve výši 17 125 Kč, případně 12 265 Kč. Takový závěr je v rozporu s údaji plynoucími z bankovních výpisů, které měla žalobkyně při uzavírání smlouvy k dispozici. Nadto žalovaný v čestném prohlášení uvedl měsíční náklady na bydlení pouze ve výši 4 000 Kč, ačkoli z nájemní smlouvy vyplývala povinnost hradit nájemné ve výši 10 900 Kč a dále náklady na energie. Tato zjevná nesrovnalost měla být žalobkyní ověřena a objasněna. Jelikož tak neučinila, nelze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného posoudila s požadovanou odbornou péčí. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZSU, a smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSU neplatná.17. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Poskytnutou jistinou je přitom částka, která byla spotřebiteli skutečně poskytnuta k jeho dispozici a stala se součástí jeho majetkové sféry. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 27 500 Kč, přičemž žalovaný dosud žalobkyni dle jejího tvrzení neuhradil ničeho a soud z tohoto tvrzení vycházel, neboť žalovaný v řízení netvrdil opak. Částka 2 500 Kč nebyla vyplacena žalovanému, nýbrž byla podle smlouvy uhrazena žalobkyní přímo zprostředkovateli jako provize za zprostředkování úvěru. Žalovaný s touto částkou nemohl disponovat a tato částka se nestala součástí jeho majetkové sféry. Za poskytnutou jistinu ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU proto soud považuje pouze částku 27 500 Kč, která byla převedena na účet žalovaného. Samotná skutečnost, že platba byla provedena na pokyn žalovaného, nezakládá bez dalšího závěr, že šlo o peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, neboť rozhodující je, zda se staly součástí jeho majetkové sféry. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 27 500 Kč a ve zbytku jistinu zamítl. Žaloba byla zamítnuta i do dalších nároků, když vzhledem k neplatnosti smlouvy nebyly tyto taktéž platně ujednány.18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud ničeho neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.19. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 27 500 Kč a žalovaný co do částky 10 978,82 Kč (2 500 Kč + 1 588,64 Kč + 784,52 Kč + 1 644,66 Kč + 1560 Kč + 300 Kč + 1 497 Kč + 1 104 Kč) představující jistinu a kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 71 % a žalovaný v rozsahu 29 %. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 42 %. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 379 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 700 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní kvalifikovaná výzva dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 3 vyhl. 177/1996 Sb., celkem 2 100 Kč, dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše včetně 21 % DPH (nikoli ze soudního poplatku) ve výši 504 Kč. Náklady řízení tak činí celkem 4 283 Kč, z toho 42 % činí 1 799 Kč. Soud na tento případ aplikoval § 14b citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon spočívající v doplnění tvrzení ze dne , datum, , když tvrzení v něm uvedená měla a mohla být uvedena již v samotné žalobě. Lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně pak vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.