Okresní soud ve Frýdku-Místku 8 C 87/2026-30 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 26 299 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 5. 8. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem v Praze, za použití prostředků na dálku smlouvu o úvěru dne 28. 3. 2025, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 3 200 Kč a následně došlo k navýšení úvěru na celkovou částku 17 100 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit do 4. 8. 2025. Původní věřitel postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni dle smlouvy ze dne 12. 12. 2024, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud rozhodoval na základě listin, a to smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně dodatků č. , hodnota, až 6., přehledu plateb úvěrujícího, výpisu z účtu č. , hodnota, za dobu od 1. 3. 2025 až 31. 5. 2025, oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne 18. 11. 2025 včetně dokladu o odeslání, ze kterých zjistil skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které , právnická osoba, , poskytla žalované od 28. 3. 2025 do 12. 5. 2025 celkem částku 17 100 Kč a žalovaná se zavázala splácet tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 279,83 % ročně v pravidelných minimálních měsíčních splátkách v rozsahu 5 % jistiny a přirostlého úroku. Žalovaná úvěr nesplácela. Dopisem ze dne 18. 12. 2025 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do tří dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena téhož dne.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka celkem ve výši 17 100 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně ani netvrdila, že by její právní předchůdce zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, natož aby k této otázce předložil důkazy. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.8. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky v celkové výši 17 100 Kč a žalovaná nevrátila ničeho, proto je povinna žalobkyni tuto částku zaplatit. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou této částky po uplynutí třídenní lhůty k úhradě, stanovené ve výzvě ze dne 18. 12. 2025, která byla odeslána na adresu žalované 22. 12. 2025. Tato výzva by se při řádném postupu doručování dostala do dispozice žalované nejpozději 25. 12. 2026 a třídenní lhůta k plnění uplynula 28. 12. 2025. Žalovaná byla proto zavázána dle % 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 29. 12. 2025 do zaplacení.9. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 65 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 30 %. Celkové náklady tvoří odměna advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč a soudní poplatek ve výši 1 311 Kč, celkem tedy 2 811 Kč. 30 % těchto nákladů tvoří přiznaných 843 Kč.10. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 052 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 259 Kč.