105 C 11/2020-72 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 22. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43.752 Kč s příslušenstvím. V žalobě vylíčila, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (žalovaný smlouvu podepsal dne [datum]), na základě které byl žalovanému dne 4. 2. 2019 poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný spolu s úrokem ve výši 167,75 % ročně zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 3.325 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2019 dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází i z jiných zdrojů. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru. Do data zesplatnění byla žalobkyni uhrazena dne 23. 5. 2019 částka 3.325 Kč, dne 24. 6. 2019 částka 3.333 Kč, dne 23. 7. 2019 částka 3.400 Kč, dne 23. 8. 2019 částka 3.325 Kč, dne 25. 9. 2019 částka 3.325 Kč, dne 25. 10. 2019 částka 3.280 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s první až šestou splátkou v trvání 30 dnů, uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty 6 x 499 Kč dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru. V důsledku tohoto prodlení dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 8 x 200 Kč (prodlení se zaplacením první až osmé splátky v délce patnácti dnů). Protože se žalovaný ve vztahu k sedmé splátce splatné 25. 9. 2019 dostal do prodlení delšího než 65 dnů, došlo k 1. 12. 2019 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od 3. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně tedy žalobou uplatnila požadavek na zaplacení částky 30.238,12 Kč odpovídající dlužné jistině ve výši 24.354,35 Kč, dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5.883,77 Kč. Dále požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.994 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1.600 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 30.238,12 Kč od 3. 12. 2019 do dne vyhotovení žaloby, úrok z prodlení ve výši 102,64 % ročně z částky 24.354,35 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 71.820 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, a proto soud jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: -) výpisem [obec] národní banky, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení, -) předsmluvním formulářem byly žalovanému poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, -) výpisem NRKI, výpisem z účtu žalovaného, že byla před uzavřením smlouvy o úvěru, posuzována jeho schopnost úvěr splácet, -) smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky v 18 měsíčních splátkách po 3.325 Kč splatných nejpozději 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (část A smlouvy). Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 59.850 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 167,75 % ročně. Bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, resp. úrok běží i po zesplatnění úvěru, když přirůstá k původní nesplacené jistině (max. do výše 120 % celkové částky, tj. 71.820 Kč – část B) čl. 2, část A) smlouvy). Pro případ prodlení v trvání 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou dlužnou splátku (max. do výše 2.999 Kč za kalendářní rok) čl. 6 smlouvy; byla sjednána povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč při prodlení s každou splátkou při prodlení 15 dnů (nejpozději do zesplatnění úvěru) – čl. 6 smlouvy a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení jistiny (čl. 6 smlouvy). Smlouva o úvěru obsahuje ujednání o tom, že při prodlení kterékoli splátky o délce 65 dnů dochází automaticky k zesplatnění úvěru (čl. 6 smlouvy); dopisem ze dne 5. 2. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] předložila žalované rozpis splátek ve splátkovém kalendáři; -) dokladem o vyplacení úvěru, že dne 4. 2. 2019 byla žalovanému bezhotovostně vyplacena částka 30.000 Kč -) dopisy ze dne 25. 4. 2019, 27. 5. 2019, 25. 6. 2019, 26. 7. 2019, 26. 8. 2019, 25. 9. 2019 byl žalovaný informován o prodlení, vyzván k plnění a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru -) dopisem ze dne 1. 12. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že v důsledku prodlení s plněním závazku dle úvěrové smlouvy tyto činí splatné, vyzvala žalovaného k plnění a upozornila na možný soudní spor -) z listiny nazvané jako karta klienta, že na dluh byla uhrazena dne 23. 5. 2019 částka 3.325 Kč, 24. 6. 2019 částka 3.333 Kč, 23. 7. 2019 částka 3.400 Kč, 23. 8. 2019 částka 3.325 Kč, 25. 9. 2019 částka 3.325 Kč, 25. 10. 2019 částka 3.280 Kč; žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán -) předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2020 byl žalovaný o zaplacení upomenut právní zástupkyní žalobkyně s upozorněním na možné soudní řízení -) dle veřejně dostupných statistických údajů [obec] národní banky o úrokových sazbách korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých obyvatelům v únoru 2019 činila průměrná výše úrokových sazeb 8,45 %. 4. Soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným (a spotřebitelem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.). Protože se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru, došlo k zesplatnění zůstatku úvěru. Požadavek na vrácení dlužné částky úvěru tedy soud posoudil jako důvodný. 5. Dle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Soud se tedy zabýval tím, zda je platné ujednání o úroku, resp. zda není v rozporu s dobrými mravy, neboť neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o. z.). K takové neplatnosti právního jednání soudu přihlédne i bez návrhu (§ 588 věta první o. z.). 6. V daném případě byl sjednán úrok ve výši 167,75 % ročně (žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku ve výši 102,64 % ročně). Soud se tedy zabýval otázkou přiměřenosti sjednaného úroku a jeho souladu s dobrými mravy. Soud aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu ČR, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužníku uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček; u půjček na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, kde je vyšší míra rizikovosti pro věřitele než u peněžních ústavů, nemusí být v závislosti na okolnostech konkrétního případu nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 je potřeba v rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu; pokud smluvený úrok víc než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 7. Podle § 1802 věta druhá o. z. platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které banky poskytují v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 8. Soud tedy s ohledem na shora uvedené posoudil závazek žalovaného zaplatit žalobkyni úrok ve výši 167,75 % ročně v hrubém rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., tj. jako neplatné ujednání (§ 547 o. z.), k němuž je nutné přihlížet i bez návrhu účastníků. Žalobkyně, jak je uvedeno shora, uplatnila nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 102,64 % ročně. Soud však přiz