15 C 210/2019-44 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění (resp. částečného zpětvzetí a změny žaloby připuštěné usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 5. 2020 č. j. 15 C 210/2019-39) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14.988 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení. Vylíčila, že se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně [anonymizováno], poté mu byly sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný prostřednictvím klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru a žalobkyně jeho žádost schválila. Žalobkyně uzavřela s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal nejpozději do [datum] úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.988 Kč (ze smlouvy vyplývá výše poplatku 1.643,40 Kč; žalovaný uplatnil slevový kód ve výši 45 % z poplatku za úvěr) splatit. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek ve stanovené době neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: -) smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku [datum], že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 28 dnů; roční úroková sazba byla sjednána ve výši 267,79 % (tj. z částky 8.000 Kč od [datum] do [datum] (28 dnů) činil úrok 1.643,40 Kč). Smlouva obsahuje ujednání o možnosti uplatnit tzv. slevový kód na poplatek za poskytnutí úvěru (čl. V. smlouvy) a s tím, že v případě prodlení poskytnutí slevy nenabývá účinnosti. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (čl. IX. smlouvy); -) potvrzením o provedení platby, že žalovanému byla na účet č. [bankovní účet] dne [datum] poukázána částka 8.000 Kč -) dopisem ze dne [datum] byl žalovaný zástupkyní žalobkyně vyzván k plnění a upozorněn na možný soudní spor; kromě toho byl žalovaný upomínán elektronickými výzvami -) dle veřejně dostupných statistických údajů [obec] národní banky o úrokových sazbách úvěrů na spotřebu poskytnutých obyvatelům v listopadu 2017 činila průměrná výše úrokových sazeb 8,73 %, v prosinci 2017 8,70 %. 5. Soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným (a spotřebitelem) byla dne [datum] uzavřena distančně smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.). Žalovaný však částku úvěru v dohodnuté době nevrátil. Požadavek na vrácení dlužné částky úvěru tedy soud posoudil jako důvodný. 6. Dle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Soud se tedy zabýval tím, zda je platné ujednání o úroku, resp. zda není v rozporu s dobrými mravy, neboť neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o. z.). K takové neplatnosti právního jednání soudu přihlédne i bez návrhu (§ 588 věta první o. z.). 7. V daném případě byl sjednán úrok ve výši 267,79 % ročně (tj. 1.643,40 Kč; žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku ve výši 2.988 Kč). Soud se tedy zabýval otázkou přiměřenosti sjednaného úroku a jeho souladu s dobrými mravy. Soud aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu ČR, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužníku uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček; u půjček na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, kde je vyšší míra rizikovosti pro věřitele než u peněžních ústavů, nemusí být v závislosti na okolnostech konkrétního případu nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 je potřeba v rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu; pokud smluvený úrok víc než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 8. Podle § 1802 věta druhá o. z. platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které banky poskytují v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 9. Soud tedy s ohledem na shora uvedené posoudil požadavek žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 2.988 Kč v hrubém rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., tj. jako neplatné ujednání (§ 547 o. z.), k němuž je nutné přihlížet i bez návrhu účastníků. Soud však přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na zaplacení úroku ve výši 26,2 % ročně odpovídající zhruba trojnásobku úrokové míry peněžních ústavů v době, kdy byl žalovanému úvěr poskytnut (8,72 % x 3), jenž lze považovat za přiměřený a odpovídající dobrým mravům, což odpovídá částce 160,70 Kč (26,2 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do [datum]). Ve zbytku požadavku na zaplacení úroků převyšující tuto částku ([číslo] – 160,70 Kč) však byla žaloba zamítnuta (2.827,30 Kč). 10. Naopak žaloba byla důvodná ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvní pokuty, jež byla sjednána pro případ prodlení (§ 2048 o. z.) a zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně byla úspěšná v 81 %, žalovaný v 19 %, tedy čistý úspěch žalobkyně je 62 % Náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé - § 11odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 1.700 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, za 1 úkon právní služby (sepis jednoduché výzvy k plnění - § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) za 850 Kč, 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o.s.ř. (3.082 Kč), tj. celkem 7.031,50 Kč x 0,62 = 4.360 Kč. 12. Podání ze dne [datum] a [datum] soud nehonoroval, neboť žalobkyně k výzvě soudu pouze doplnila skutková tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. 13. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.