108 C 3/2022-46 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně jako zaměstnavatel se žalovaným jako zaměstnancem dne 20. 8. 2021 pracovní smlouvu se dnem nástupu do práce dne 1. 9. 2021. Tím mezi účastníky vznikl pracovněprávní vztah (nyní již skončený), když žalovaný se zavázal pro žalobkyni vykonávat zámečnické práce. Žalobkyně žalovanému vyplatila v hotovosti zálohově dopředu na mzdě za září 2021 dne 26. 8. 2021 částku 5.500 Kč a dne 31. 8. 2021 částku 9.500 Kč. Žalovaný se však v rozporu s pracovněprávními povinnostmi do práce nedostavoval a neodpracoval ani jediný pracovní den. Na mzdu za září 2021 mu tak nevznikl nárok. Žalobkyně také za žalovaného za měsíc září 2021 provedla zákonné odvody – dne 18. 10. 2021 vyplatila na zdravotním pojištění 1.847 Kč a téhož dne na sociálním pojištění 281 Kč. Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou ze dne 6. 12. 2021 žalovaného, aby jí zaplatil částku 16.092 Kč. Žalovaný tak neučinil. Žalobkyně se tak obrátila se svým požadavkem na soud. Žádala, aby ten uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16.092 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 18. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 3. 11. 2022 se bez omluvy, ač obeslán, nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). 3. Z provedených důkazů pro věc rozhodných soud učinil následující skutková zjištění: -) z Pracovní smlouvy uzavřené dne 20. 8. 2021 mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, že žalovaný měl nastoupit u žalobkyně do práce dne 1. 9. 2021, měl vykonávat zámečnické práce; pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou; mzda byla splatná 15tého dne následujícího kalendářního měsíce po měsíci, ve kterém vznikl žalovanému na mzdu nárok; základní hrubá mzda 150 Kč za 1 hodinu; -) z výplatního lístku žalovaného za září 2021, že žalovanému byla vyplacena záloha na mzdu 15.000 Kč, k výplatě minus 16.092 Kč; žalovaný má za celý měsíc u odpracované doby uvedeno absence; -) z výdajových pokladních dokladů, že žalovaný převzal od žalobkyně jako zálohy na mzdu dne 26. 8. 2021 částku 5.500 Kč a dne 31. 8. 2021 částku 9.500 Kč; -) žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení částky 16.092 Kč do 7 dnů od doručení výzvy předžalobní výzvou ze dne 6. 12. 2021 doručenou žalovanému dle dodejky dne 10. 12. 2021. 4. Mezi povinnosti zaměstnance zejména patří konat podle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy a dodržovat povinnosti vyplývající pro něj z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 zákoníku práce). 5. Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, jak vyplývá z § 109 odst. 1 zákoníku práce. 6. V daném případě je nesporné, že mezi účastníky byla dne 20. 8. 2021 uzavřena pracovní smlouva. Žalovaný měl pro žalobkyni jako zaměstnanec vykonávat počínaje 1. 9. 2021 zámečnické práce. Za výkon této práce mu pak měla náležet sjednaná mzda. Žalovaný však v září 2021 pro žalobkyni žádnou práci nevykonal. Nárok na mzdu mu tak nemohl vzniknout. Pokud mu žalobkyně již v srpnu 2021 vyplatila zálohově na mzdu za září 2021 částku 15.000 Kč, šlo na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve sm. § 2991 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník, § 4 zák.práce jako plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit (§ 2993 o.z.). Současně pokud žalobkyně vyplatila za září 2021 za žalovaného zákonné odvody na sociální a zdravotní pojištění, takto uhrazené částky představovaly na straně žalobkyně škodu vzniklou jí v důsledku porušení povinnosti osobně konat práci dle pracovní smlouvy žalovaným (§ 38 odst. 1b zák.práce). A tu je jí žalovaný povinen nahradit (§ 250 odst. 1 zák.práce). 7. Pokud žalovaný neuhradil žalobkyni částku 16.092 Kč dobrovolně, uložil mu povinnost ji zaplatit soud. A to včetně úroku z prodlení počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy žalobkyně (§ 1970 občanský zákoník, § 4 zákoníku práce, výše úroku z prodlení dle § 2 vyhl.č.35 § 1/2013 Sb.). 8. Protože žalovaný požadavek žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, nebylo třeba provádět další dokazování (žalobkyní navržený výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). 9. V řízení úspěšná žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, a dále pak náklady jejího právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 1.780 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1a,d,g cit.vyhlášky za převzetí zastoupení, 2 x písemné podání – žaloba + předžalobní výzva, a účast u jednání soudu), 4 x 300 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), náklady jízdného k jednání 1.521 Kč (553 Kč náhrada pohonných hmot = 5,7 litru: 100 km x ujetých 206 km x 47,10 Kč, 968 Kč základní náhrada = 4,70 Kč x 206 km; § 13 odst. 4 vyhlášky, § 157 a násl.zák.práce, vyhl.č.511/2021 Sb.), náhrada za ztrátu času 6 x 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl.), 5 Kč parkovné a částka 2.194 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).