15 C 121/2021-83 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou došlou soudu dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4.423,20 Kč s příslušenstvím z titulu elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] se společností [právnická osoba] ze dne [datum] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalované bezhotovostně úvěr ve výši 8.000 Kč (platbou [datum] ve výši 4.000 Kč, platbou [datum] ve výši 1.000 Kč, platbou [datum] ve výši 2.000 Kč, platbou [datum] ve výši 1.000 Kč), který se žalovaná zavázala spolu s příslušenstvím vrátit do 23. 10. 2020. V mezidobí od [datum] do [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] další smlouvy o úvěru [číslo] které lze považovat za dodatky k původní smlouvě a jimiž byla navyšována jistina úvěru nebo prodlužována splatnost závazku. [právnická osoba] prověřovala schopnost žalované úvěr splácet nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), nicméně žalobkyně nedisponuje důkazy k prokázání posuzování úvěruschopnosti žalované. Proto omezila své původní žalobní žádání o požadavek na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 623,20 Kč. Kromě jistiny a zákonného úroku z prodlení uplatnila i nárok na zaplacení částky 39 Kč jako náklady na upomínání (za odeslání písemných upomínek). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně byla společností [právnická osoba] zmocněna k oznámení postoupení pohledávek dlužníkům. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně již s podáním žaloby s tímto postupem souhlasila a ani žalovaná proti němu neměla žádných námitek. 5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřenou distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z. poskytla společnost [právnická osoba] žalované neúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 8.000 Kč splatný jednorázově do [datum]. Úvěr byl potvrzením [právnická osoba], s.r.o. poskytnut platbami ve výši 4.000 Kč dne 29. 10. 2019, ve výši 1.000 Kč dne 30. 10. 2019, ve výši 2.000 Kč dne 4. 11. 2019, ve výši 1.000 Kč dne 6. 11. 2019. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, jedná se o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 10. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.). 13. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované, když sama výslovně uvedla, že nedisponuje příslušnými důkazy. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované nesplnil. Nesplnění této zákonné povinnosti činí smlouvu o (spotřebitelském) úvěru absolutně neplatnou. Protože bylo plněno bez právního důvodu, je žalovaná povinna vyplacený zůstatek jistiny ve výši 3.800 Kč jako bezdůvodné obohacení vrátit. Soud proto žalobě v této částce vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránila, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (kromě toho náklady na mimosoudní vymáhání k tíži dlužníka nebyly součástí smluvních ujednání, byla-li by smlouva platně uzavřena), resp. řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. ve smyslu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Jelikož žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Žalovaná je povinna plnit žalobkyni, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky žalované ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, která je v tomto řízení aktivně legitimována. Dle § 1970 o. z. soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. 15. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 86 %, žalovaná z 14 %, tedy čistý úspěch žalobkyně je 72 % Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 200 Kč dle § 14b odst. 1, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o.s.ř., celkem 1.489 Kč x 0,72, tj. 1.072 Kč. 16. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů. 17. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu dle § 157 odst. 4 o. s. ř.