3 C 24/2022-53 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 10 % z této částky od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 713,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 392,02 Kč, dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 255 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 263,68 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. B0002850516310613, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], se žalovaným dne 13. 1. 2020, na základě níž žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet peněžní prostředky ve výši 5 600 Kč. V žalobě dále tvrdila, že žalovaný na svůj závazek uhradil částku 1 000 Kč, která byla započtena částkou 536,32 Kč na smluvní pokutu, částkou 8,68 Kč na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a částkou 455 Kč na náklady na vymožení pohledávky. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení o tom, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby k tomuto tvrzení předložila listinné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala tak, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzala žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 9 392,02 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 263,68 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v této části zastavil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že na základě smlouvy o úvěru č. B0002850516310613 uzavřené dne 13. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným poukázala právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 11. 2019 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 5 600 Kč a že pohledávka vzniklá z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla břemeno tvrzení natož břemeno důkazní. Soud proto uzavřel, že její právní předchůdkyně tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Důsledkem absence tohoto postupu a nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 4 600 Kč, když podle tvrzení žalobkyně žalovaný již uhradil částku 1 000 Kč. Soud proto žalobě v této částce vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránil, a ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně ve výši 10 % z částky 5 600 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 4. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 713,42 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 255 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s ohledem na právní posouzení věci od 2. dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný, když i částečné zpětvzetí žaloby patří k procesnímu neúspěchu žalobkyně, proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v obvyklé délce 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). 13. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu uvedeném v § 157 odst. 4 o. s. ř.