15 C 121/2022-95 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 6. 5. 2022 ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34.668,31 Kč s příslušenstvím. V žalobě vylíčila, že s žalovanou dne [datum] uzavřela prostřednictvím svého zástupce [právnická osoba] a. s. (dále jen„ prodejce“) smlouvu o úvěrovém rámci [číslo] jejímž předmětem bylo přidělení úvěrového rámce ve výši 30.000 Kč s tím, že první čerpání bude provedeno platbou ve výši 13.156 Kč na účet prodejce. Bylo sjednáno, že zbývající část úvěrového rámce bude čerpána prostřednictvím kreditní karty po její aktivaci. K aktivaci kreditní karty došlo dne 29. 12. 2020 výběrem částky 2.000 Kč z bankomatu. Žalovaná uzavírala smlouvu v pozici spotřebitele, a proto jí byly poskytnuty povinné informace ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla schopna objektivně posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a situaci. Žalovaná se zavázala částku vyčerpanou z úvěrového rámce řádně a včas splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené v sazebníku vždy ke každému 14. dni měsíce. Úroky a poplatky byly součástí měsíční splátky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek. Přípisem ze dne 23. 5. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaná vyčerpala částku v celkové výši 29.985,26 Kč. Kromě nároku na zaplacení této částky, žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 2.969,87 Kč představující úroky, pojištění a poplatky, 450 Kč za poplatky za upomínky, 200 Kč za náklady na oznámení o okamžité splatnosti úvěru, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 1.063,18 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzovaná vyhodnocením informací získaných především z nebankovních registrů, registru [příjmení], ostatních registrů a databází, příjmy a výdaji žalované, její finanční rezervou/disponibilním příjmem, demografickými a statistickými informacemi. Žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v minulosti splátky ve výši 2.320 Kč. V registru rizikových subjektů k ní nebyly zjištěny negativní informace, v registru [příjmení] nebyly zjištěny další dluhy. Žalovaná neměla platební historii ve [právnická osoba] s.r.o. Proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení. Předložený průkaz totožnosti žalované nebyl v databázi neplatných dokladů, bydliště žalované se nenacházelo na adrese městského či obecního úřadu, nebyla v seznamu hledaných osob. Dle centrální evidence exekucí proti ní nebyla vedena exekuce. Žalovaná uvedla údaje o zaměstnavateli [právnická osoba], který nebyl vyhodnocen jako rizikový. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 20.000 Kč na pozici kvalifikovaný dělník, příjem domácnosti 40.000 Kč s tím, že bydlí u příbuzných a náklady na bydlení činí 4.000 Kč. Splátky dalších úvěrů činí 2.320 Kč. Do výdajů jí byla započítána částka 6.000 Kč. Při uvažované rezervě ve výši 10 % z příjmu byl stanoven disponibilní zůstatek ve výši 5.680 Kč, který byl dostatečný pro schválení spotřebitelského úvěru. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se nedostavila, proto soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovaná čerpala z úvěrového rámce postupně částku v celkové výši 29.985,26 Kč. Žalovaná sice při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla údaj o zaměstnavateli, avšak dle zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení v té době nebyla u tvrzeného zaměstnavatele zaměstnána, resp. nebyla zaměstnána ani u jiného zaměstnavatele. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, jedná se o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo], nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 9. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.). 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že spolehlivě, dostatečně a přiměřeně posoudila úvěruschopnost žalované. Spolehla se na informace, které jí poskytla žalovaná, aniž by zkoumala jejich správnost. V řízení vyšlo najevo, že žalovaná v době sjednávání úvěru nebyla zaměstnána u zaměstnavatele, kterého označila při sjednávání smlouvy o úvěru, resp. byla bez zaměstnání. Další důkazy k prokázání úvěruschopnosti po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně nepředložila. Nelze pominout ani okolnost, že žalobkyně nijak nezkoumala žalovanou udávané příjmy domácnosti ve výši 40.000 Kč v kontextu dalšího údaje o tom, že žalovaná bydlí u známých nebo příbuzných – uvedené je z logiky věci ve vzájemném rozporu. Žalobkyně nezkoumala v rámci majetkových poměrů žalované ani její výdaje. 13. Soud proto uzavřel, že žalobkyně tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Nesplnění této zákonné povinnosti činí smlouvu o (spotřebitelském) úvěru absolutně neplatnou. Protože bylo plněno bez právního důvodu, je žalovaná povinna vyplacenou částku [číslo] jako bezdůvodné obohacení vrátit. Soud proto žalobě v této části vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránila, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. S ohledem na uvedená skutková zjištění a právní hodnocení věci soud již nehodnotil další provedené důkazy. 15. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 86,5 %, žalovaná z 13,5 %, čistý úspěch žalobkyně proto činí 73 % Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.387 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, za 1 úkon p