Okresní soud v Havlíčkově Brodě 10 C 15/2026-15 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 570 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 10. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách. Žalovaná nesplnila řádně své smluvní povinnosti, uhradila částku 14 465 Kč. Smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z částky 15 000 Kč od 26. 2. 2025 do 2. 3. 2026 ve výši 5 535 Kč a náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 1 500 Kč byly umořeny částečnou úhradou žalované. Žalobkyně požadovala jistotu a poplatek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se nedostavila, omluvila se, o odročení nepožádala. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 25. 10. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou. Jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. RPNS činila 1689 %.6. Z údajů o provedených platbách soud zjistil, že na účet žalované byla poukázána dne 25. 10. 2024 částka 15 000 Kč.7. Z upomínky ze dne 28. 12. 2024 a z upomínky ze dne 8. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení dlužné částky.8. Z oznámení o zesplatnění úvěru 27. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 1. 2026 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky a upozornila ji na možnost soudního sporu.10. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.).17. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně sice tvrdila, že si od žalované vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a jiných relevantních poměrech a ověřila je na základě dokumentů vyžádaných od žalované, avšak k prokázání svého tvrzení neoznačila a nepředložila žádné důkazy. Svou nepřítomností u jednání se dobrovolně vzdala poučení ze strany soudu dle § 118a, § 118b o. s. ř.18. Z konstantní judikatury soudů vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.19. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v říjnu 2024 ve výši 8,53 % ročně. RPSN sjednaný účastníky ve smlouvě ve výši 1689 % výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.20. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je ze shora uvedených důvodů neplatná. Nárok žalobkyně pak posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalované skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaná na úhradu plnila. Žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, zaplatila 14 465 Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 535 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po domněnce doby dojití (573 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.21. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán, proto byl v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2, bod 2 sazebníku poplatků žalobkyni doměřen poplatek do výše podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků. Doměřený poplatek je třeba zaplatit na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však byla v řízení pasivní, náklady řízení jí nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.23. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.