15 C 81/2023-121 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou došlou soudu dne 20. 4. 2023 se původní věřitel společnost , právnická osoba, ., domáhala po žalované zaplacení částky 457.296,39 Kč s příslušenstvím. Vylíčila, že dne 9. 12. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. 237223755, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 500.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6.931,76 Kč počínaje dnem 10. 1. 2021, přičemž splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 8,9 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 9. 12. 2020 úvěr žalované poskytla bezhotovostním převodem prostředků na její účet. Při schvalování úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně příjmy žalované posuzovala na základě potvrzení o výši příjmu. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta a na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela s částkou životního minima žalované dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne 12.09.2022 za okamžitě splatný. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a dlužný, splatný úvěr nezaplatila. Žalovaná tak dlužila žalobkyni na jistině částku 455.196,39 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 17 142,84 Kč (nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách), smluvní poplatky ve výši 2.100 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 31. 3. 2023 ve výši 28.769,48 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 472.339,23 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila, a to ani poté, co jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala k zaplacení a nabídla jí smírné – mimosoudní řešení spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách.2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně zpět svůj návrh co do požadavku na zaplacení částky 33.193,89 Kč, neboť žalovaná zaplatila dne 12. 12. 2023 částku 2.505,22 Kč, dne 15. 1. 2024 částku 4.148,03 Kč, dne 27. 2. 2024 částku 2.397,37 Kč, dne 18. 3. 2024 částku 536,24 Kč, dne 30. 4. 2024 částku 2.358,75 Kč, dne 12. 9. 2024 částku 13.554,71 Kč, dne 23. 9. 2024 částku 634,28 Kč, dne 11. 10. 2024 částku 3.502,40 Kč, dne 5. 12. 2024 částku 3.556,89 Kč, proto soud řízení postupem dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění v uvedeném rozsahu zastavil (výrok I).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, a proto soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná požádala dne 8. 12. 2020 společnost , právnická osoba, ., o poskytnutí úvěru ve výši 400.000 Kč. V žádosti uvedla, že je státní příslušnicí Slovenské republiky, bydlí v pronajatém domě/bytě, je vdaná, nemá vyživovací povinnost, má uzavřený pracovní poměr na dobu určitou od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, průměrný čistý měsíční příjem 21.042 Kč při druhu práce dělník/řemeslník. Udala jeden zdroj příjmu, 50.000 Kč jako celkový čistý měsíční příjem domácnosti. Výši průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 21.042 Kč potvrdil i její tehdejší zaměstnavatel společnost , právnická osoba5. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované společnost , právnická osoba, ., uvažovala o podílu žalované na nákladech na bydlení ve výši 42,08 %. Žalovanou jako klienta vyhodnotila s vysokým rizikem z hlediska schopnosti splácet úvěr („rating klienta: High Risk“).6. Dne 9. 12. 2020 byla mezi , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované počínaje 9. 12. 2020 peněžní prostředky ve výši 500.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve 120 měsíčních splátkách (včetně platby pojištění) po 7.229,65 Kč splatných k 10. dni v měsíci počínaje dnem 10. 1. 2021. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,90 % ročně. Celkem byla žalovaná podle smlouvy povinna zaplatit částku 758.404,09 Kč. Pro případ prodlení žalované bylo dohodnuto, že žalobkyně je oprávněna prohlásit svým rozhodnutím dluh žalované za ihned splatný.7. Dle výpisu z běžného účtu žalované byla částka úvěru ve výši 500.000 Kč připsána dne 9. 12. 2020.8. Dle výpisu z úvěrového účtu uhradila žalobkyně společnosti , právnická osoba, . celkovou částku 101.589,36 Kč jednotlivými platbami ve dnech 10. 1. 2021, 10. 2. 2021, 10. 3. 2021, 10. 4. 2021, 10. 5. 2021, 10. 6. 2021, 10. 7. 2021, 10. 8. 2021, 10. 9. 2021, 10. 10. 2021, 10. 11. 2021, 10. 12. 2021, 10. 1. 2022 vždy po 6.306,76 Kč (tj. 13 x 6.306,76 Kč), dne 21. 2. 2022 částku 6.329,09 Kč, dne 8. 4. 2022 částku 6.365,63 Kč, dne 8. 4. 2022 částku 600 Kč a dne 10. 4. 2022 částku 6.306,76 Kč, dne 10. 1. 2023 částku 1.000 Kč.9. Dopisem ze dne 14. 9. 2022 prohlásila společnost , právnická osoba, . úvěr za splatný ke dni 12. 9. 2022 a vyzvala žalovanou k zaplacení do 29. 9. 2022.10. Dále vzal soud smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024, včetně její přílohy č. 1 a potvrzením o přijetí úplaty ze dne 24. 9. 2024 za prokázané, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovanou byla postoupena společnosti , Anonymizováno, (srov. též usnesení č. j. 15 C 81/2023-99 o změně na straně žalobkyně).11. Dopisem ze dne 3. 4. 2023 byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění před podáním žaloby.12. Soud sice provedl další důkazy, ale ty již s ohledem na uvedená skutková zjištění a právní hodnocení věci nehodnotil.13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 1 s. ú. se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR