Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 26 325 Kč s příslušenstvím skládající se z jistiny 15 000 Kč, úroku za první měsíc čerpání úvěru 6 000 Kč a smluvní pokuty 5 325 Kč. V žalobě tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2026 mezi společností , právnická osoba, ., (dále jen „úvěrující“) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Mezi úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena dne 10. 2. 2025 smlouva o spotřebitelském úvěru č. 92988, na jejímž základě úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěrující finanční prostředky poskytla žalovanému bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a dosud ničeho nevrátil. Úvěrující proto úvěr zesplatnila.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 92988 včetně dodatku č. 1 z téhož dne, že úvěrující se zavázala na základě této smlouvy poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr až do výše 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně, přičemž sjednané náklady na úvěr odpovídaly roční procentní sazbě ve výši 5518,06 %, který se žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit; smlouva i dodatek č. 1 jsou datovány dnem 10. 2. 2025 a obsahují podpis jednatele úvěrující, avšak neobsahují podpis žalovaného (úvěrovaného), kdy na jeho straně je uvedeno pouze „za Úvěrovaného: , Jméno žalovaného, “,- z potvrzení o provedené platbě, že z účtu úvěrující na účet č. , č. účtu, byla dne 10. 2. 2025 vyplacena bezhotovostním převodem částka 10 000 Kč a 5 000 Kč,- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 4. 2026 mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení postupitele o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.Soud neprovedl dokazování dalšími navrženými důkazy, neboť se tyto vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a níže uvedenému právnímu posouzení ukázaly být nadbytečnými.Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci učinil soud níže uvedený právní závěr.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 104 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu.Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnosti elektronicky podepsat.Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 věta první tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.Podle článku 3 odst. 10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „Nařízení“) "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.Podle článku 25 odst. 2 Nařízení kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle § 582 odst. 1 věta první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje žádný podpis žalovaného (vlastnoruční, jeho náhradu mechanickými prostředky, ani zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu); ve smlouvě a jejím dodatku je uveden pouze text: „za Úvěrovaného: , Jméno žalovaného, “. Tomuto však nelze přiznat účinky podpisu, neboť nejde ani o jeho podpis (vlastnoruční, jeho náhradu mechanickými prostředky, ani zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu) ani nelze z tohoto jednoznačně identifikovat, že to byl opravdu žalovaný, kdo svým podpisem stvrdil právní jednání, které je obsahem předmětné smlouvy. Smlouva o spotřebitelském úvěru tak pro absenci podpisu žalovaného jako jedné smluvní strany odporuje zákonu, a soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Jelikož soud shledal neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, žalobkyni náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši poskytnutého a nesplaceného úvěru, tj. ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Podle potvrzení o odeslání poštovní zásilky žalovanému byla předžalobní výzva (výzva k plnění) žalovanému odeslána dne 2. 6. 2026. Za použití § 573 o. z. byla tato výzva žalovanému doručena třetí pracovní den, tj. 5. 6. 2026, žalovaný mohl dluh zaplatit další nejbližší pracovní den, tj. 8. 6. 2026, tudíž od 9. 6. 2026 je v prodlení. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 52,3 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 47,7 %, čistý úspěch žalobkyně tak činí rozdíl, tj. 4,6 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 054 Kč a náklady zastoupení advokátkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/). Soud aplikoval tato ustanovení advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, jde o nárok uplatněný opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (postoupené pohledávky z úvěrů) a předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Náklady řízení ve výši 117,48 Kč (2 554 Kč krát 4,6 %) je třeba zaplatit advokátce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.Tato věc byla podle § 115a o. s. ř. projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání.