38 C 139/2020-27 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne [datum] vyklizení bytu [číslo] v budově [adresa], část obce Nový Hradec [příjmení], stojící na pozemku označeném jako stavební parcela parcelní [číslo] v katastrálním území Nový Hradec [příjmení]. Žalobce je vlastníkem uvedené bytové jednotky a příslušejících spoluvlastnických podílů na společných částech budovy a pozemku. Žalovaný byl nájemníkem uvedené bytové jednotky, avšak přestal hradit nájemné a vznikl mu na něm nemalý dluh. Účastníci se dohodli na ukončení nájmu k [datum]. K uvedenému datu žalovaný bytovou jednotku nepředal ani přes opakované výzvy žalobce. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne [datum] tak, že žalobu považuje za bezpředmětnou, neboť se s žalobcem dohodl na vyklizení bytu k [datum]. V dalším vyjádření ze dne [datum] soudu sdělil, že bytovou jednotku [číslo] již vyklidil a předmět řízení proto odpadl. Tvrzení žalovaného o tom, že bytová jednotka již byla vyklizena, žalobce popřel a uvedl, že bytová jednotka dosud nebyla předána a žalovaný o jejím vyklizení žalobce neinformoval. Na žalobě proto trvá. Soud ve věci rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z informace o bytové jednotce [číslo] soud zjistil, že žalobce je jejím vlastníkem. Ze smlouvy o ukončení pronájmu uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že žalobce se s žalovaným dohodl na vyklizení bytu ve lhůtě do [datum]. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k vyklizení bytové jednotky výzvou ze dne [datum], v níž požadoval byt vyklidit ve lhůtě do [datum]. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný užíval bytovou jednotku po právu do [datum], kdy měla být bytová jednotka nejpozději vyklizena podle písemné dohody stran. Žalovaný po uvedeném datu užívá byt bez právního důvodu. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2201 o.z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu. V souzené věci bylo prokázáno, že nájem bytu měl podle dohody žalobce a žalovaného skončit nejpozději k [datum], kdy měl žalovaný byt podle vyklidit. Žalovaný tak neučinil a nadále byt užívá bez právního důvodu. Žalobce se tedy důvodně domáhá vyklizení bytu ve smyslu § 1042 občanského zákoníku. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost byt vyklidit. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. V průběhu řízení nebyly tvrzeny, tudíž ani prokázány, skutečnosti, na základě kterých by soud mohl uzavřít, že došlo ve vztahu k žalované k porušení zásad, na nichž spočívá soukromé právo, které jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 9 ve spojení s § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 500 Kč. Advokátovi náleží odměna v plné výši za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (1 - příprava a převzetí zastoupení, 2 - sepis žaloby) a odměna ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu – jednoduchá výzva k plnění. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Kromě toho soud přiznal žalobci [příjmení] ve výši 21% z odměny a paušální náhrady výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náleží v řízení úspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 10 626,50 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.