14 C 307/2021-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 9 432 Kč a příslušenství. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, předtím poskytnutím peněžité částky zkoumal původní věřitel schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 9 840 Kč do 8. 10. 2020. Pro případ porušení povinnosti úvěr řádně a včas uhradit se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaná smluvenou částku nesplatila a původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Ke dni rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč, nesplacený úrok 1 840 Kč, paušální náhradu za upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokutu 1 432 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč. Od 9. 10. 2020 trvalo prodlení žalované se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužné částky zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje v souladu s § 2 048 a násl. občanského zákoníku a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku O úrocích z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úředním sdělením [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.