17 C 368/2018-264 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 10. 1. 2018 se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 68 679,68 Kč z titulu dluhu ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 17. 4. 2015 uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba] (dále také„ původní věřitel“). Původní věřitel poskytl podle smlouvy žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 18,9% ročně. Žalovaný neplnil povinnosti ze smlouvy, poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto původní věřitel - [anonymizováno] [právnická osoba] - úvěr ke dni 23. 8. 2017 zesplatnil. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 58 313,21 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 561,36 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 805,11 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným postoupena až na žalobce (nejprve z původního věřitele na [právnická osoba], [anonymizováno] a následně ze [právnická osoba], [anonymizováno] na současného žalobce), což bylo vždy žalovanému oznámeno. Žalovaný nereagoval na výzvy k plnění, proto se žalobce domáhá svých práv touto žalobou. K návrhu žalovaného na zahájení smírného řešení sporu (návrh ze dne 2. 6. 2021) žalobce uvedl, že takový návrh je pro něho nepřípustný a rozhodně jej vylučuje, neboť z chování žalovaného je zřejmé, že se toliko snaží řízení prodloužit a rozhodnutí ve věci oddálit. Žalovaný měl vícero možností, jak dosáhnout narovnání se žalobcem, žádné však (ani ještě před zahájením řízení) nevyužil a na dluh od zahájení řízení také ničeho nezaplatil. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Mj. namítal, že výše dluhu neodpovídá skutečnému stavu dluhu vůči bance, s bankou měl žalovaný snahu se domluvit, ta však pohledávku dále postoupila. Dne 2. 6. 2021 v 13,13 hod, tedy v odpoledních hodinách, necelých 24 hodin před zahájením plánovaného jednání, doručil žalovaný soudu omluvu, že došlo k náhlému zhoršení jeho zdravotního stavu, a proto žádá o odročení jednání. Žádost ničím nedoložil, pouze uvedl, že svůj zdravotní stav doloží dodatečně. Nešlo o první žádost žalovaného o odročení jednání. První jednání po postoupení spisu zdejšímu soudu bylo nařízeno na 24. 1. 2019. Dne 11. 1. 2019 zaslal žalovaný soudu žádost o odročení jednání ze zdravotních důvodů – ničím nedoloženou spojenou s návrhem na ustanovení zástupce a osvobození do placení soudních poplatků. Soud po rozhodnutí o těchto návrzích (včetně rozhodnutí o všech opravných prostředcích) nařídil další jednání na 18. 3. 2021. To bylo odročeno z důvodu zhoršení epidemiologické situace v souvislosti s nákazou Covid 19 na 13. 4. 2021. Dne 12. 4. 2021, tedy opět jeden den před nařízeným jednáním zaslal žalovaný soudu omluvu s žádostí o odročení jednání pro nemoc (uvedl číslo potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti). Soud telefonickým dotazem ověřil na OSSZ Hradec Králové, zda pracovní neschopnost žalovaného trvá a zjistil, že pracovní neschopnost žalovaného započala již 24. 3. 2021 a ke dni nařízeného jednání trvala. Nešlo tedy o omluvu včasnou, ale důvodnou. Další jednání bylo nařízeno na 3. 6. 2021. Dne 2. 6. 2021 v 13,13 hod byla soudu doručena další omluva žalovaného a žádost o odročení jednání z důvodu aktuálního zhoršení zdravotního stavu pro prodělaném Covid- onemocnění – bez doložení tvrzené skutečnosti a jakéhokoliv důkazu. Tuto omluvu žalovaného soud posoudil jako omluvu nedůvodnou – nebyla doložena žádnou lékařskou zprávou a také omluvu nikoliv včasnou, pokud, stejně jako v předchozích případech, přichází necelých 24 hodin před nařízeným jednáním. Soud tuto omluvu vyhodnotil jako další obstrukční jednání žalovaného, který opakovaně průběh řízení zdržuje a oddaluje tak vydání pro něho zavazujícího rozhodnutí, stejně jako obdobně jednal a jedná i v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu – např. pod sp. zn. 21 C 167/2018, 15C 129/2018, 9 c 185/2018 či 13C 132/2018 a dalších. Soud proto s ohledem na shora uvedené jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Žaloba je důvodná. O skutkovém stavu věci soud z předložených listin – žádosti/návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce včetně příloh, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] historie transakcí, prohlášení o okamžité splatnosti, smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek zjistil, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu o rychlé půjčce [číslo] ve znění všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek pro osobní úvěry, podle níž byl žalovanému dne 16. 4. 2015 poskytnut úvěr ve výši 75 00 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách, jež zahrnovaly též smluvní úrok ve výši 18,90% ročně včetně dalších poplatků dle ceníku a smlouvy. Žalovaný porušoval podmínky smlouvy, jak plyne z historie transakcí, když opakovaně řádně a včas nehradil stanovené měsíční splátky, a to od února 2017. Právní předchůdce žalobce tak po opakovaných upomínkách zesplatnil celý úvěr dopisem ze dne 23. 8. 2017. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 58 313,21 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 561,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 805,11 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl žalobcem o zaplacení dluhu opakovaně upomínán, na výzvy k úhradě žalovaného dluhu však nereagoval. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 10. 2017 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z věřitele – [anonymizováno] [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně k dalšímu postoupení (smlouva ze dne 13. 10. 2017) na společnost [právnická osoba] (zde žalobce). Vyrozumění o postoupení pohledávky - v obou případech - bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalovaný v řízení neprokázal, že by dluh žalobci, či jeho právnímu předchůdci zaplatil. Jeho obrana spočívající v tom, že„ dluh neodpovídá skutečnému stavu dluhu“ zůstala v rovině tvrzení, navíc nekonkrétních, neboť nebylo ani tvrzeno, zde má jít o dluh vyšší či nižší. Obrana žalovaného je z pohledu soudu ryze účelová, když na žalovaném bylo, aby v řízení prokázal, kolik prostředků na dluh vůči věřiteli uhradil a to se nestalo. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o. s. ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o. s. ř.), když na žalovaném bylo, jak již uvedeno výše, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení dluhu zanikla, zejm., že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně. Právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) řídí v daném případě novým občanským zákoníkem (o.z.), a to ust. § 2395 a násl. o.z. upravujícími institut úvěrové smlouvy a dále ust. § 1968 o.z. a § 1970 o.z., pokud jde o posouzení příslušenství. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1, 2 o.z. § 2399 vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když smluvní vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byl platně založen v souladu s ust. § 2395 o.z.. Žalobce ve smyslu těchto zákonných ustanovení poskytl žalovanému prostřednictvím účtu č. [bankovní účet] úvěr ve výši 75 000 Kč, který žalovaný čerpal, dohodnuté splátky však již řádně a včas nezaplatil. Z titulu tohoto smluvního vztahu tedy dluží žalovaný žalobci jistinu úvěru ve výši 58 313,21Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částku ve výši 7 561,36 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení částku ve výši 1 805,11 Kč a na dlužných poplatcích částku 1 000 Kč. Žalovaná pohledávka byla řádně postoupena na žalobce smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. a žalobce je tedy aktivně legitimován k podání předmětné žaloby. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by dlužnou žalovanou částku předchůdci žalobce nebo žalobci zaplatil. Soud proto dospěl k závěru, že povinnost žalované k zaplacení výše specifikované žalované částky trvá a v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. mu tuto povinnost uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně i zákonného úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s naříz