18 C 113/2021-25 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 21 973,20 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovanou dne 28. 9. 2019. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí poskytl peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které měly být splaceny nejpozději dne 22. 11. 2019, v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i částku ve výši 11 676 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 652 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši [částka] (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 428 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 3. 2018. Ke dni 4. 6. 2019 činila dlužná jistina částku 12 596,81 Kč a dlužný poplatek částku 9 376,39 Kč. Od 23. 11. 2019 ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru se neuhrazená jistina úročí dle smlouvy 29% ročně. Do postoupení pohledávky, ke kterému došlo dne 20. 1. 2020, žalovaná zaplatila na dluh 3 010 Kč. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 596,81 Kč a dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 376,60 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 598,70 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 788,09 Kč, úroků ve výši 29 % ročně u dlužné jistiny ve výši 12 596,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 12 596,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Sama žalovaná potvrdila, že původní věřitel před uzavření smlouvy s odboru péčí posoudil její schopnost splácet, spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Dále také potvrdila sama žalovaná, že jí uvedené údaje v klientské kartě jsou úplné, přesné a pravdivé. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 28. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba] - poskytla dne 28. 9. 2018 žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s jednorázovým poplatkem ve výši 11 676 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 428 Kč. 5. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobkyně upomínkou vyzval žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do 12. 2. 2021. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. 7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná byla ke dni 28. 9. 2018 (uzavření smlouvy) zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] v pracovním zařazení skladník, její čistý příjem byl 13 281 Kč, ostatní příjmy uvedla částkou 47 711 Kč. Externí splátky zápůjček uvedla ve výši 800 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 3 500 Kč. Žádný ze svých tvrzených příjmů nedoložila, jen zaškrtla kolonku jiné, kde uvedla DPP, PZP a VZR. 8. O skutkovém stavu věci soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba] - uzavřela se žalovanou jako spotřebitelkou dne 28. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupovala s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně totiž se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, aniž by náležitě prověřila, zda má žalovaná finanční prostředky na splácení zápůjčky. Pokud právní předchůdce žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, aniž by ověřil ostatní uvedené příjmy žalované ve výši 47 711 Kč, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně jako věřitel nezkoumal při prověřování úvěruschopnosti žalované, o jaké ostatní příjmy se jedná a ani nepožadoval jejich doložení, spokojil se pouze s tvrzením žalované. Nemohl tak správně posoudit, poměř příjmů vůči výdajům žalované, tedy její schopnost zápůjčku řádně splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 z právního předchůdce žalobci. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dluhu upomínkou a vyzval ji k zaplacení dluhu ve lhůtě do 12.2.2021 Žalovaná na dluh ke dni postoupení pohledávky zaplatila celkem 3 010 Kč. 9. Žaloba je nedůvodná. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná neuhradila na dluh ničeho. 15. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. 16. Dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v n