18 C 201/2021-128 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou soudu proti žalované domáhala zaplavení částky 118 849,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o hotovostním úvěru "MPŮJČKA PLUS" č. [anonymizováno], ze dne 23. 6. 2019. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěrovou schopnost žalované. Posuzovala výši pravidelného příjmu žalované oproti výši úvěrové splátky s pozitivním výsledkem, dále ověřovala, zda žalovaná prochází evidencí dlužníků a lustrovala Insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalobkyně posuzovala případné náklady žalované na běžný život, pokud je žalovaná poctivě do své žádosti uvedla. Výpis z běžného účtu žalované vykazoval za posledních šest měsíců před poskytnutí úvěru pravidelné příjmy a nikdy nevykazoval nepovolený debet. Pravidelný příjem na účtu byl ve výši 19 230 Kč a to převážně od společnosti [právnická osoba] Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně vynaložila maximální úsilí pro ověření, zda bude žalovaná schopna úvěr plnit. Ze zjištěného dospěla k závěru, že je v možnostech žalované úvěr splatit, a proto byla žádost žalované o poskytnutí úvěru schválena. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala tvrzení uvedená v žalobě. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z obsahu smlouvy o hotovostním úvěru " [anonymizováno], ze dne 23. 6. 2019, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžitou částku 120 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala řádně a včas splácet, a to v 72 anuitních splátkách ve výši 2 040 Kč měsíčně dle harmonogramu, který měla žalovaná k dispozici ve svém internetovém bankovnictví. Úroky byly smluveny ve výši 6,9 % ročně. Žalovaná se zavázala platit poplatky dle ceníku. Žalované byly před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byla seznámena s návrhem textu této smlouvy a bylo jí poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byla schopna posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Z historie úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně dne 23. 6. 2019 úvěr ve výši 120 000 Kč žalované poskytla. Z historie úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaná se dostávala do prodlení s plněním splátek, a to opakovaně. Z dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala doporučeným dopisem žalovanou k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Žalobkyně zaplacení dlužných splátek neevidovala a z dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami od smlouvy o úvěru ke dni [číslo] odstoupila a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení částky 118 649 Kč a příslušenství. Žalobkyně zaplacení dluhu neevidovala a z dopisu bylo zjištěno, že advokát žalobkyně se před podáním žaloby pokusil o smírné řešení. Žalobkyně zaplacený dlužných splátek neevidovala a z dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala k zaplacení celé aktuální dlužné částky včetně příslušenství, nebo jí navrhla uzavření splátkové dohody tak, aby byl dluh uhrazen v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na výzvu před podáním žaloby nereagovala a žalobkyně ke dni podání žaloby evidovala dlužnou jistinu 118 849,88 Kč, smluvní úroky za poskytnutí úvěru 2 691,93 Kč (od 23. 6. 2019 do 29. 11. 2019 a ve výši 14 056,67 Kč od 30. 11. 2019 do 10. 8. 2020 Kč). O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni celkem částku 118 849,88 Kč s příslušenstvím a byla se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smluv vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované – spotřebitelky – splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalované i na základě předložených dokladů. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně důvodně uzavřít, že žalovaná bude schopna poskytnuté peněžité prostředky splácet. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaná dlužné částky žalobkyni zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 757 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 5 860 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.