20 C 230/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu sp. zn. EPR 115512/2021) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky, neboť žalovaný nezaplatil žalobci dluh vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 3. 8. 2020, na základě které žalobce poskytl žalovanému tzv. revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 50 000 Kč (výše prvního čerpání nejvýše 5 000 Kč). 2. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Na adresu uvedenou v žalobě, ev. na adresu trvalého pobytu žalovaného, se mu nezdařilo doručit do vlastních rukou elektronický platební rozkaz, který byl tedy podle ust. § 173 odst. 2 občanského soudního řádu zrušen. Žalovanému, který si zásilky nepřebírá, je doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané ust. § 115a o.s.ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovanému, tak jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dluží žalobci z uzavřené smlouvy o úvěru uvedenou částku s příslušenstvím. Částka dluhu ve výši 8 200 Kč sestává z: neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč (čerpané dle výpisu z účtu), poplatků 1 000 Kč, úroku 3 067 Kč, nakonec i smluvní pokuty 363 Kč Celkem 9 430 Kč a zohledněna úhrada žalovaného 1 230 Kč. 4. Nárok vyplývá z předložené smluvní dokumentace (zejm. smlouva a potvrzení o platbě (ISAS). O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. 5. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Pokud si účastník (zde žalovaný) řádně neplní své procesní povinnosti, nemůže být v řízení úspěšný. 6. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: 7. Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se řídí prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami, a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Právní vztahy mezi účastníky je pak třeba po právní stránce posuzovat dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to zejm. podle § 2395-2400 o.z., kde je upravena smlouva o úvěru. 8. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tuto svou povinnost žalovaný nesplnil. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. 9. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena v závislosti na repo sazbě ČNB. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Smluvní pokuta je upravena v ust. § 2048 - 52 o.z. Ujednají-li si tedy strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zaplacení smluvní pokuty však nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 11. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. 12. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. 1 089 Kč a dále soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celkem tak náklady řízení dosahují ve výroku II. uvedené výše a jsou splatné k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění u obou výroků rozsudku byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř..