21 C 117/2012-898 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobci se vzájemným návrhem podaným původně v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 96/2010, které bylo zastaveno, domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, a to pozemku p. [číslo] pozemku p. č. 2019, vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové na [list vlastnictví]. Tento vzájemný návrh byl z řízení vedeného pod sp. zn. 21 C 96/2010 usnesením ze dne19. 12. 2011, č.j. 21 C 96/2010-85, vyloučen k samostatnému projednání a je předmětem tohoto řízení. Žalobci navrhli, aby v případě, že věc nebude možno reálně rozdělit, byly nemovitosti přikázány do jejich vlastnictví. Uvedli, že vztahy mezi spoluvlastníky jsou již delší dobu vyhrocené a konfliktní, před Okresním soudem v Hradci Králové jsou vedena další řízení, která představují obranu žalobců proti vykročení žalovaných mimo hranice rozumného uspořádání občanských vztahů a spoluvlastnických vztahů, jedním z řízení je řízení o nahrazení souhlasu žalovaných v řízení o dodatečném povolení stavby společné garáže na dotčených pozemcích, které původně zahájili v souladném postupu, avšak z neznámých příčin se postoj žalovaných ke společné stavbě změnil. Ataky, ať již verbálními či fyzickými, a kladením různých věcných překážek žalovaní žalobce v podstatě zastrašují, přivodili velmi podstatné ztížení užívání nemovitostí žalobců ucpáním kanalizace. Návrh, aby pozemky připadly do výlučného vlastnictví žalobců, podporuje i ta skutečnost, že pozemky žalovaní nabyli od žalobců, a to za velmi přátelských podmínek, kdy žalobci nejprve žalovaným převedli část pro stavbu jejich rodinného domu a následně spoluvlastnický díl umožňující jim zlepšení a zkvalitnění pohody bydlení. Žalobci dále uvedli, že možnost naleznout reálné rozdělení pozemků p. [číslo] p.č. 2019 považují za nadmíru komplikované, ne-li nemožné, pozemky slouží jako příjezdová cesta ke stavbě dvougaráže, tato budova částečně přesahuje na pozemek žalobců, v budově se nachází zkolaudovaná filtrace bazénu ve vlastnictví žalobců. Dále pokud jde o příjezdovou cestu podél domu žalobců, žalobci uvedli, že vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu žalobce se rozhodli ke svému rodinnému domu přistavět ložnici přístupnou z přízemí, která zčásti zasáhla do původní příjezdové cesty na pozemku žalobců a ta tímto přestala být přístupná pro obytný vůz žalobců, žalobci by se tak nedostali ke stavbě dvojgaráže, ani na parkovací stání na svém pozemku. Žalobci pozemky, které jsou předmětem vypořádání, účelně využívají jako příjezdovou cestu, a to nejen k budově dvojgaráže, ale i jako jediný možný vjezd obytným vozem na pozemek žalobců, na který jsou odkázáni, zbudování nové příjezdové cesty by pro ně představovalo nejen náklady, ale rovněž zábor stávající zeleně na jejich pozemku. K tvrzení žalovaných o výlučném financování staveb žalobci uvedli, že je účelové, jak bylo prokázáno v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 304/2012, sami žalovaní v protokolu z jednání návrhu na obnovu pokojného stavu vedeného podle § 5 obč. zák. ve spise vedeném správním odborem Magistrátu města Hradec Králové pod č.j. 8 OS1/Re shodně prohlásili, že dvojgaráž společně po vzájemné dohodě budují se žalobci a stavbu z poloviny financují. Tato tvrzení žalovaných jsou též součástí spisů č.j. [spisová značka] v protokolu sepsaném [stát. instituce] dne 26. 10. 2006, jakož i protokolu č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 7. 6. 2007. Žalobci poukázali na to, že žalovaní podali proti stavebnímu povolení [číslo jednací], kterým stavební úřad povolil stavbu dvojgaráže, odvolání. Vzhledem k tomu, že stavba byla již realizována, zahájil stavební úřad řízení o odstranění stavby, načež žalobci reagovali žádostí o dodatečné povolení stavby, z protokolu z ústního jednání ze dne 7. 6. 2007 je zřejmé, že žalovaní nebudou žádat o dodatečné povolení stavby, vyjádřili se, že nemají o předmětnou stavbu zájem. V průběhu řízení pak žalobci souhlasili, že by nabyli pouze část pozemku p. č. 2019, která vede k pozemku žalobců p. č. 2019 a všechny zbývající nemovitosti by připadly žalovaným, žalobcům by byl vyplacen vypořádací podíl na vyrovnání rozdílu nabývaných nemovitostí. Žalobci zdůraznili, že při koupi pozemků pro ně v minulosti bylo rozhodující, že kupují pozemky s vjezdem, teprve posléze nabývali žalovaní pozemky od žalobců. Žalobci uvedli, že pokud by mělo dojít k přikázání garáže jednomu z účastníků, pak žalobci by preferovali před přikázáním garáže do výlučného vlastnictví zajištění vjezdu po pozemku p. č. 2019. Žalobci uvedli, že část rozdělovaného spoluvlastnictví, především pozemek p. č. 2019, vždy v minulosti představoval a dosud představuje pro žalobce přístup k veřejné komunikaci a rovněž vlastnictví pozemku [parcelní číslo] žalovanými determinuje rozvrh spoluvlastnictví spojením s veřejnou komunikací tak, že takového spojení lze docílit toliko rozvrhem pozemku [parcelní číslo] do vlastnictví žalovaných a p. č. 2019 do vlastnictví žalobců. Tak bude rozvrh spoluvlastnictví odpovídat funkčnímu využití a každý z vlastníků rozděleného spoluvlastnictví bude mít z vlastnické držby přístup na veřejnou komunikaci a taktéž ke svému oddělenému vlastnictví. Kritériem pro vypořádání zrušeného spoluvlastnictví není a nemůže být využití předmětu spoluvlastnictví pro konkrétní účel, kterým je parkování a garážování karavanů, tento účel totiž není jediným určujícím kritériem pro posouzení možnosti rozdělení spoluvlastnictví a nemůže být tím kritériem proto, že při rozdělení spoluvlastnictví je třeba hledět na funkčnost vzniklého celku obecně a nikoli funkčnost pro konkrétní účel. Dále žalobci uvedli, že mají za to, že spoluvlastnictví lze rozdělit na funkční celky, poukázali na skutečnost, že rušené spoluvlastnictví bylo založeno z dobré vůle žalobců, poté, co žalobci odprodali žalovaným za účelem výstavby jejich rodinného domu ze svého vlastnictví potřebný pozemek, převedli dále žalovaným poloviční spoluvlastnický díl. Další pozemek nabývali žalobci i žalovaní společně do spoluvlastnictví, poté však zcela mimo respektovaný režim žalovaní nabyli pozemek p. [číslo] sami a počali usilovat o zcela odlišné uspořádání. V průběhu doby se spoluvlastníci zjevně odcizili, nesdílejí společné představy o režimu užívání komunikace, v průběhu soudního řízení se žalobci zdrželi argumentace a důkazních návrhů, které by vedly k přezkoumávání jednání žalovaných vůči žalobcům, neboť jde o spor o záležitosti věcné, ani žalovaní v průběhu řízení netvrdili, že by žalobci jim činili jednáním překážky v užívání nemovitosti, teprve v závěru přišli s tvrzením, že žalobci poškozují pokojný vztah, sousedské vztahy a vztahy spoluvlastnické. 2. Při jednání soudu dne 23. 4. 2014 žalobci navrhli, aby bylo vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků též ke stavbě garáže na pozemku p. č. 2019 a skladu na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 23. 4. 2014. 3. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě potvrdili, že vztahy mezi účastníky jsou vyhrocené a konfliktní, uvedli, že se účastníci znají dlouhou dobu, v roce 1990 je žalobci kontaktovali s tím, že by potřebovali pomoc s dostavbou rodinného domu, jelikož se žalovaní pohybovali ve stavebnictví. Za tuto pomoc jim byla nabídnuta koupě pozemku, na kterém v dnešní době stojí rodinný dům žalovaných a následně i společné části pozemků. Před koupí společného pozemku bylo se žalobci dohodnuto, že tento společný pozemek jim bude sloužit pouze k vjezdu s karavanem nebo s autem se spojeným autovlekem, nikoliv, že by tento vjezd používali jako hlavní vjezd pro sebe a své známé. Oproti tomu žalovaným měl tento vjezd sloužit jako hlavní příjezd k rodinnému domu a na základě této dohody také žalovaní situovali příjezd a vstup do rodinného domu a vjezd do své garáže na tuto stranu, v té době se jednalo o jediný přístup k domu žalovaných. Žalobci však vjezd začali používat nejen k dohodnutému účelu, ale jako hlavní vjezd a také k uskladňování autovraků, vjezd začali používat jejich potencionální zákazníci a ze společného vjezdu se stal autobazar. Postupně se začaly vztahy mezi stranami vyhrocovat. Žalovaní nesouhlasí s tím, aby byly pozemky přikázány do vlastnictví žalobců, mají za to, že z jejich strany není skutečná potřeba mít tyto pozemky ve vlastnictví a žádají o přikázání pozemků do jejich společného jmění manželů. Dále žalovaní poukázali na to, že pokud by došlo k rozdělení dvojgaráže, mohli by žalobci k takto nově vzniklé garáži používat příjezdovou cestu, která byla zbudována jako příjezdová cesta k původní garáži žalobců stojící na pozemku p. č. st. 778, vedoucí po pozemku žalobců p. č. 2019 podél hranice s pozemkem p. č. 1955 kolem domu žalobců [adresa]. Žalovaní poukázali na to, že přikázáním pozemků do vlastnictví žalobců by došlo k znehodnocení jejich pozemku p. [číslo] neboť by došlo k jeho neúčelnému odloučení a naprostému znehodnocení tohoto pozemku. Dále uvedli, že stavby na společných