21 C 62/2021-32 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 25 240 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] - a žalovaným dne 28. 9. 2017. S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost x [právnická osoba] V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti, v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok a poplatky ve výši 11 680 Kč. Celkovou částku 27 680 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobce proto úvěr ke dni 28. 10. 2018 zesplatnil a tím mu vzniklo právo na úhradu celé zbývající dlužné částky ve výši 16 240 Kč, z toho na jistině 15 600 Kč, na úroku 256 Kč, na poplatku za uzavření 176 Kč a na administrativním poplatku 208 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 25 240 Kč, a to neuhrazenou jistinu ve výši 15 600 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 256 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 176 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 208 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 528,02 Kč. Dále žalobce na výzvu soudu uvedl, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného, informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 28. 9. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 28. 9. 2017 žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 11 680 Kč, tedy celkem částku 27 680 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ze závislé činnosti ve výši 6 024 Kč, tento příjem doložil výplatními páskami zaměstnavatele a dodatkem k pracovní smlouvě, dále žalovaný uvedl další příjem ve výši 2 500 Kč z brigády, tento příjem nebyl nijak doložen. Žalovaný dále uvedl průměrné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobci deseti postupnými platbami v období od 28. 9. 2017 do 19. 12. 2018 celkem částku 11 440 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 24. 6. 2020 postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci a žalovaného vyzval k zaplacení. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne18. 12. 2020 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce – společnost x [právnická osoba] - uzavřel dne 28. 9. 2017 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalovaného. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 6 024 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalovaného ve výši 2 500 Kč, přičemž tento další příjem žalovaného nebyl nijak blíže specifikován ani žalovaným doložen. Žalovaný přitom uvedl průměrné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k výši jeho tvrzeného měsíčního příjmu, ale tento příjem si nechat skutečně doložit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval, řádně neověřil pravidelné měsíční příjmy žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupil právní předchůdce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 24. 7. 2020 žalovaného k zaplacení dluhu. Žaloba je částečně důvodná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru,