14 C 124/2021-30 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovaným 1), 2) zaplacení částky 28 491,90 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 5 C 45/2005-7 ze dne 20. 4. 2005 bylo rozhodnuto o zaplacení pohledávky ve výši 51 635,90 Kč s příslušenstvím vzniklé ze samoplátecké péče u žalobkyně, kdy povinnost byla uložena panu [jméno] [příjmení], [datum narození] Okresní soud v Kroměříži následně rozhodl o nařízení exekuce na majetek povinného, a to 13. 3. 2008. Exekucí srážkami ze mzdy byla pohledávka částečně vymožena. Dne 4. 7. 2019 bylo žalobkyni doručeno oznámení exekutora, že povinný zemřel a exekuce bude zastavena. Přípisem ze 4. 3. 2020 bylo žalobkyni oznámeno z Okresného súdu Trebišov, že žalovaný 1) a žalovaný 2) se stali dědici zemřelého [jméno] [příjmení]. Oběma žalovaným byla zaslána předžalobní výzva, zbylá dlužná částka však zůstala neuhrazena. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, nesporovali tudíž tvrzení uvedená v žalobě. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 4. 4. 2005 podala žalobu proti žalovanému [jméno] [příjmení], státnímu příslušníkovi Slovenské republiky. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byla v roce 2000 poskytnuta zdravotní péče, jejíž cena byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 19. 9. 2000. Jednalo se o zdravotní péči, která nebyla posouzena jako akutní a neodkladná, tudíž nebyla uhrazena Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Na případ pana [příjmení] se nevztahovala ustanovení Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče, jež byla uzavřena mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Dne 13. 11. 2000 uzavřeli účastníci dohodu, ve které žalovaný [jméno] [celé jméno žalovaného] uznal pohledávku žalobkyně ve výši 60 569,50 Kč a zavázal se ji splácet ve splátkách 2 000 Kč měsíčně. Z platebního rozkazu č. j. 5 C 45/2005-7 ze dne 20. 4. 2005 bylo zjištěno, že soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 51 635,90 Kč s příslušenstvím. Z usnesení Okresního soudu v Kroměříži č. j. 10 Nc 4259/2008-12 ze dne 13. 3. 2008 bylo zjištěno, že soud nařídil exekuci na majetek povinného, a to podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 5 C 45/2005-7, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2005, k vymožení částky 51 635,90 Kč s příslušenstvím. Ze sdělení Exekutorského úřadu v [obec], soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že v roce 2015 běžela exekuce srážkami z dávek povinného, které byly vypláceny úřadem práce. Exekuci ode dne 1. 1. 2019 převzal soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno]. Z oznámení ze dne 4. 7. 2019 bylo zjištěno, že soudní exekutor oznámil žalobkyni, že přes provedené zjišťování majetku povinného nebyl majetek dosud zjištěn a povinný zemřel. Soudní exekutor požádal žalobkyni o sdělení, zda souhlasí se zastavením exekuce. Soudní exekutor poskytl žalobkyni poučení o tom, že pokud se do 30 dnů od obdržení tohoto oznámení nevyjádří, bude soudní exekutor vycházet ze skutečnosti, že oprávněná (žalobkyně) se zastavením exekuce souhlasí. Z usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] – [anonymizováno], č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 8. 2019 bylo zjištěno, že exekuce byla zastavena. Z přípisu Okresního soudu v Trebišově ze 4. 3. 2020 bylo zjištěno, že soud žalobkyni oznámil, že dříve žalovaný, resp. povinný, [jméno] [celé jméno žalovaného] dne 17. 10. 2017 zemřel. Z usnesení Okresního soudu V Trebišově [číslo jednací] ze dne 17. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná 1) a žalovaný 2) se stali dědici zemřelého [jméno] [příjmení]. Všeobecná cena majetku zůstavitele činila 7 430,74 Eur, výška dluhů činila 1 357,75 Eur a čistá hodnota dědictví byla zjištěna ve výši 6 072,99 Eur. Pasiva dědictví nabyli dědici do výše zděděného majetku. Pasiva tvořila jediná pohledávka, jejíž výše ke dni úmrtí zůstavitele činila 1 357,75 Eur. Žalovaná 1) i žalovaná 2) byli před podáním žaloby vyzváni k zaplacení, což soud zjistil z písemných předžalobních výzev. Žalobkyně stanovila lhůtu k úhradě dlužné částky do 20. 6. 2020. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla panu [jméno] [příjmení], státnímu příslušníkovi Slovenské republiky, zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění Cenu zdravotních služeb žalobkyně vyúčtovala a pan [jméno] [celé jméno žalovaného] uznal pohledávku žalobkyně ve výši 60 569,50 Kč Pan [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] dne 27. 6. 2017 zemřel, přičemž dlužnou částku uhradil pouze částečně. Do práv a povinnosti zemřelého pana [jméno] [celé jméno žalovaného] vstoupili jako dědici žalovaní 1), 2), kteří odpovídají za dluhy zůstavitele do výše zděděného majetku, tj. do výše 7 430,74 Eur. Na žalované 1), 2) tak přešla povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 491,90 Kč (zaokrouhleně 1 068,70 Eur), jež představuje dosud neuhrazenou část ceny zdravotních služeb poskytnutých panu [jméno] [příjmení]. Od 21. 6. 2020 trvá prodlení žalovaných se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Žalobkyně poskytla v roce 2000 zůstaviteli zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního (§ 30 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů), na poskytnutou zdravotní péči se nevztahovalo veřejné zdravotní pojištění. Do zůstavitelových práv a povinností vstoupili žalovaní 1), 2), kteří dědili podle slovenského práva. Ve smyslu ustanovení § 470 až § 472 zákona č. 40/1964 Zb., občianského zákoníku, ve znění účinném ke dni úmrtí zůstavitele, žalovaní 1), 2) zodpovídají za zůstavitelovy dluhy do výšky ceny nabytého dědictví. Žalovaní v dědictví nabyli majetek ve výši 7 430,74 Eur. Pasiva dědictví tvořila jediná pohledávka ve výši 1 357,75 Eur. Na žalované 1), 2) tak přešla povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 491,90 Kč. Zaokrouhleně jde o částku 1 067,70 Eur při přepočtu kurzem ke dni 20. 6. 2020, když do tohoto data měli žalovaní dlužnou částku zaplatit podle předžalobní výzvy žalobkyně. Výše dluhu nepřesahuje hodnotu zděděného majetku, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovaným 1), 2) povinnost dlužnou částku zaplatit. Žalobkyně svoji pohledávku neuplatnila v rámci dědického řízení, žalovaní se tak nemohli dostat do prodlení se zaplacením dříve, než je žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou k zaplacení. Žalobkyně žádala, aby žalovaní uhradili dlužnou částku s příslušenstvím do 20. 6. 2020, a jestliže tak žalovaní neučinili, pak se od 21. 6. 2020 dostali se zaplacením do prodlení. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Pokud se žalobkyně domáhala placení úroků z prodlení za delší období, pak v této části soud žalobu výrokem rozsudku pod bodem II zamítl. O náhradě nákladů řízení (výrok III) soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen nepatrné části. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 425 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení řízení), dále v paušální náhradě hotových výdajů za 3 úkony právně nezastoupeného žalobce, a to za výzvu k plnění před podáním žaloby žalované 1), za výzvu k plnění před podáním žaloby žalovanému 2) a za sepis žaloby – 3 x 300 Kč § 1 a násl. vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.