14 C 194/2021-64 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 95 260,04 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 10. 2017 a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 2. 2018, které se žalovanou uzavřel věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry, resp. zápůjčky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z obsahu písemné smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 10. 2017. Žalovaná se zavázala zápůjčku pravidelně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 505 Kč, a to včetně úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč, odměny za administrativní činnost 8 970 Kč a za hotovostní inkaso splátek 10 532 Kč. Úroky činily 29 % ročně. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 26. 9. 2019. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela, naposledy žalovaná uhradila splátku 26. 2. 2018. Ke dni postoupení dlužila na jistině částku 28 004,72 Kč a na souhrnném poplatku částku 17 426,52 Kč. Původní věřitel s účinností ke dni 20. 1. 2020 postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a přílohy k této smlouvě. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni ze smlouvy [číslo] celkem částku 45 431 Kč a od 21. 1. 2020 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením. Z obsahu písemné smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 2. 2018. Žalovaná se zavázala zápůjčku pravidelně splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 960 Kč, a to včetně úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5545 Kč, odměny za administrativní činnost 11 908 Kč a za hotovostní inkaso splátek 9 139 Kč. Úroky činily 29 % ročně. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 27. 2. 2018. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela, naposledy žalovaná uhradila splátku 27. 2. 2018. Ke dni postoupení dlužila na jistině částku 26 505,72 Kč a na souhrnném poplatku částku 23 323,80 Kč. Původní věřitel s účinností ke dni 20. 1. 2020 postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a přílohy k této smlouvě. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni ze smlouvy [číslo] celkem částku 49 828,80 Kč a od 21. 1. 2020 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením. Z obsahu zákaznických karet bylo zjištěno, že původní věřitel před poskytnutím zápůjček s odbornou péčí posuzoval schopnost žalované zápůjčky splácet. Žalovaná v zákaznických kartách uvedla adresu místa trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], a dále adresu výběru [adresa]. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení. Písemnost byla zaslána na adresu [adresa], když adresa trvalého pobytu je adresou Magistrátu města Hradce Králové. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 10. 2017 částku 45 431,24 Kč, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 2. 2018 částku 49 828,80 Kč a nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smluv o zápůjčkách vystupovala v postavení spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvy o zápůjčkách dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací získaných od žalované i na základě předložených dokladů – pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu a výplatních pásek. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel důvodně uzavřít, že žalovaná bude schopna poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutých zápůjček a pohledávky za žalovanou postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaná dlužné částky žalobkyni zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. V části týkající se souhrnného poplatku, jehož součástí jsou i úroky z půjčených peněz, vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaná získala předmětné peněžní prostředky prakticky ihned poté, kdy o ně požádala, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro ni nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musela žádat u některé bankovní instituce. V případě zápůjčky od banky by také žalovaná musela absolvovat přísnější proces ověřování schopnosti zápůjčku splatit. S tím souvisela i zvýšená rizikovost obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí zápůjček. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Prodlení žalované trvá ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, tj. od 26. 3. 2018 u částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] od 7. 3. 2018 u částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Zákonný úrok z prodlení byl kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky 20. 1. 2020 a od 21. 1. 2020 nadále trvá prodlení žalované se zaplacením. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. občanského zákoníku soud uzavřel, že uložením povinnost zaplatit dlužné částky v dané věci nebyly ve vztahu k žalované porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 811 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 4 940 Kč. Advokát poskytl žalobkyni 5 úkonů právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby, 4 – účast na jednání před soudem dne 24. 11. 2021, 5 – doplnění žaloby, 6 – účast na jednání před soudem dne 2. 2. 2022), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.