14 C 326/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 23 531,73 Kč a příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 6. 2021, kterou se žalovanou uzavřela v postavení věřitele společnost [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 976 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 6. 2021. Předtím poskytnutím peněžité částky zkoumal původní věřitel schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 19 976 Kč do 10. 7. 2021. Pro případ porušení povinnosti úvěr řádně a včas uhradit se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaná smluvenou částku nesplatila, přestože byla upomínána. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Ke dni rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 19 976 Kč, paušální náhradu za upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu 4 378 Kč. Od 11. 7. 2021 trvalo prodlení žalované se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužné částky zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokutu žalobkyně požaduje v souladu s § 2 048 a násl. občanského zákoníku a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku O úrocích z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úředním sdělením [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 942 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.