17 C 319/2021-26 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení 27 704 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce (tj. [právnická osoba], [IČO]), celkem ve třech případech půjčil žalovanému podle příslušných smluv o půjčce peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, 6 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, když ve všech případech své závazky ze smluv o půjčce nehradil řádně a včas. Pohledávky ze smluv byly právním předchůdcem žalobce postoupeny žalobci podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 jako novému věřiteli, z čehož žalobce dovozuje svoji aktivní legitimaci. Před podáním žaloby žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 12. 2006 vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal v plné výši věřiteli vrátit, a to v 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč, a zaplatit k tomu poplatky v souhrnné výši 3 200 Kč, dohromady tedy 8 200 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven ke dni 4. 10. 2007. Dle tvrzení obsažených v žalobě, které žalovaný nerozporoval, poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 19. 6. 2007 Celkem žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil 1 000 Kč. Původní věřitel tak evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 7 200 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 4 390,24 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 2 809,76 Kč. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 2. 10. 2006 vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal v plné výši věřiteli vrátit, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách po 246 Kč, a zaplatit k tomu poplatky v souhrnné výši 3 594 Kč, dohromady 9 594 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven ke dni 2. 7. 2007. Dle tvrzení obsažených v žalobě, které žalovaný nerozporoval, poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 19. 6. 2007 Celkem žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil 3 380 Kč. Původní věřitel tak evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 6 214 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 3 886,18 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 2 327,82 Kč. 6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 2. 5. 2006 vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal v plné výši věřiteli vrátit, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč, a zaplatit k tomu poplatky v souhrnné výši 5 990 Kč, dohromady 15 990 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven ke dni 30. 1. 2007. Dle tvrzení obsažených v žalobě, které žalovaný nerozporoval, poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 6. 6. 2006 Celkem žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil 1 700 Kč. Původní věřitel tak evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 14 290 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 8 936,84 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 5 353,16 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 vzal soud za prokázané, že pohledávky z posuzovaných smluv o půjčce byly postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek řádně vyrozuměn. 8. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to vzhledem ke znění § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Právní vztahy vzniklé po 1. 1. 2014 byly posouzeny dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. Dle § 657 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření platných smluv o půjčce, a to celkem ve třech případech ve smyslu § 657 občanského zákoníku ve znění účinném vždy k datu k uzavření každé z jednotlivých smluv o půjčce, podle kterých žalobcův právní předchůdce – spol. [právnická osoba] – poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úroky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnuté půjčky s příslušenstvím původnímu věřiteli nebo žalobci zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost dlužné částky ve výši 7 200 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 28. 12. 2006, ve výši 6 214 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 2. 10. 2006 a ve výši 14 290 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 2. 5. 2006 uhradit. Soud dále žalovanému uložil povinnost k zaplacení příslušenství přiznaných pohledávek žalobce, a to v podobě úroků z nesplacených jistin zápůjček a úroků z prodlení. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, podle nařízení § 1 vlády č. 142/1994 Sb. a dle úředních sdělení České národní banky, kterými byly v předmětném období upraveny základní úrokové sazby. Původní věřitel pohledávku za žalovaným platně postoupil žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 11. S ohledem na skutkové a právní závěry soud uzavřel, že je žaloba důvodná. 12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 109 Kč (viz. sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – sepis žaloby, 3 – předžalobní výzva), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč (14b odst. 5 advokátního tarifu). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení v souhrnné výši 2 561 Kč. 13. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky. 14. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.