14 C 110/2023-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 12 391 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou se žalovanou uzavřela společnost [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované – spotřebitelce – v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 3. 2005. Žalovaná se zavázala půjčku pravidelně splácet v týdenních splátkách po 288 Kč, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 5 976 Kč. Žalovaná měla nejpozději zaplatit celou dlužnou částku dne 21. 3. 2006. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela (uhradila toliko 2 585 Kč) a původní věřitel dne 18. 12. 2020 postoupil pohledávku žalobkyni. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení do 26. 11. 2021. Ke dni rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobci částku 12 391 Kč a od 27. 11. 2021 byla se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to na základě ustanovení § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka byla postoupena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Počátek doby prodlení soud vázal na termín k plnění 26. 11. 2021 stanovený v předžalobní výzvě. Jestliže žalovaná do tohoto dne dlužnou částku žalobci neuhradila, pak od 27. 11. 2021 se ocitla se zaplacením v prodlení. Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu částečně zamítl jako nedůvodnou, a to v části, ve které se žalobce domáhal placení zákonných úroků z prodlení za dobu od 29. 3. 2006 do 26. 11. 2021. Soud přihlédl ke skutečnosti, že věřitel s podáním žaloby vyčkával od roku 2006 do roku 2022, a žalovaná v postavení dlužnice se tedy mohla důvodně domnívat, že věřitel dluh po žalované již vymáhat nebude, tj. žalovaná nebude nucena hradit ani zákonný úrok z prodlení řadu let zpětně. Podle § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb. soud uzavřel, že požadavkem žalobce na placení úroků z prodlení od roku 2006 byly ve vztahu k žalované porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, a jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost platit úroky z prodlení v návaznosti na termín plnění stanovený v předžalobní výzvě. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Soud přitom zohlednil míru neúspěchu žalobkyně v části týkající se příslušenství pohledávky (obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.