14 C 192/2023-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 13 250 Kč a příslušenství. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 3. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně přenechala žalovanému peněžitou částku ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 3. 2021. Před poskytnutím zápůjčky žalobkyně prověřila schopnost žalovaného zápůjčku splatit. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 nejpozději do 14. 10. 2021. Pro případ prodlení se zaplacením se žalovaný zavázal platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na úhradu smluvní pokuty žalobkyně zaúčtovala částečnou platbu ze strany žalovaného. Ve smluveném termínu žalovaný půjčku nevrátil, což bylo zjištěno z pěti písemných upomínek – 5 x 500 Kč. Na úhradu nákladů upomínání žalobkyně zaúčtovala částečnou platbu ze strany žalovaného. Advokát žalobkyně před podáním žaloby znovu vyzval žalovaného k zaplacení. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni zápůjčku 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 250 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 828 Kč. Od 15. 10. 2021 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní poměry byly posouzeny dle zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, ujednání o úrocích vychází z ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku. Schopnost žalovaného zápůjčku splácet byla posouzena ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Sjednaná výše úroků (poplatek za poskytnutí úvěru) koresponduje s výší poskytnuté zápůjčky. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady vyjádřené v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, v nichž jsou zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.