14 C 238/2023-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 21 750 Kč a příslušenství. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 5. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně přenechala žalovanému peněžitou částku ve výši 12 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 5. 2021. Před poskytnutím zápůjčky žalobkyně prověřila schopnost žalovaného zápůjčku splatit. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 750 nejpozději do 24. 6. 2021. Pro případ prodlení se zaplacením se žalovaný zavázal platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z obsahu smlouvy o zápůjčce. Ve smluveném termínu žalovaný půjčku nevrátil, což bylo zjištěno z pěti písemných upomínek. Advokát žalobkyně před podáním žaloby znovu vyzval žalovaného k zaplacení. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni zápůjčku 12 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 750 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 5 x 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč. Od 25. 6. 2021 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní poměry byly posouzeny dle zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, ujednání o úrocích vychází z ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku. Schopnost žalovaného zápůjčku splácet byla posouzena ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku s přihlédnutím k ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Sjednaná výše úroků (poplatek za poskytnutí úvěru) i sjednaná výše smluvní pokuty koresponduje s výší poskytnuté zápůjčky. Žalovaný se navíc řádným splněním dluhu mohl povinnosti platit smluvní pokutu vyhnout a nevznikly by ani náklady spojené s upomínáním. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady vyjádřené v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, v nichž jsou zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 870 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.