17 C 414/2022-182 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 99 821,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdce žalobce ([anonymizováno] [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným dne 22. 2. 2019 smlouvu o úvěru nazvanou Expres půjčka, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, kdy tyto finanční prostředky byly dne 22. 2. 2019 žalovanému převedeny z úvěrového účtu č. [bankovní účet] na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr věřiteli vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 20,4 % ročně a zaplatit poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaný však své závazky neplnil, neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když na dluh dosud uhradil pouze 7 000,86 Kč, a proto věřitel úvěr ke dni 18. 10. 2019 zesplatnil. Žalovaný byl znovu vyzván k plnění, ten však na výzvy nereagoval. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce (viz žaloba a oznámení o postoupení pohledávky). 2. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, který mu předložil doklad o výplatě invalidního důchodu ve výši 10 848 Kč měsíčně s tím, že celkový příjem domácnosti činí 30 000 Kč měsíčně, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost k jiným osobám. Podle banky tedy disponoval dostatečnými zdroji k plnění závazku. Podle žalobce není smlouva, jen kvůli omezení svéprávnosti žalovaného v pozdější době, bez dalšího, neplatná, pokud mu nezpůsobuje újmu. 3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka brojil proti žalobě a označil ji za nedůvodnou. Žalovaný totiž byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 14 Nc 4003/2015-47 ze dne 27. 9. 2016 omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilý samostatně právně jednat a nakládat s finančními prostředky v hodnotě nad 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně, nakládat s movitým a nemovitým majetkem, jehož hodnota přesahuje 50 Kč v každém jednotlivém případě týdně, uzavírat smlouvy, dohody jakéhokoliv charakteru, zejm. majetkoprávního, jejichž předmětem je plnění v hodnotě přesahující 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně včetně dalších, tam vyjmenovaných, omezení. Žalovaný dle znaleckého posudku, který byl mj. podkladem pro rozhodnutí o omezení svéprávnosti, trpí od dětského věku zdravotními obtížemi. Byla mu diagnostikována střední mentální retardace, která omezuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, jež jsou značně sníženy, defacto mu jeho postižení jakékoliv právní jednání znemožňuje. Právním jednáním by mu mohla vzniknout závažná újma, když žalovaný nezná cenu peněz a doporučila kapesné např. v částce 50 Kč týdně. Jinak byl žalovaný označen za osobu důvěřivou, lehce zneužitelnou, manipulovatelnou a nezdrženlivou. Postižení žalovaného také odpovídá významné omezení jeho práv v rozsudku o omezení svéprávnosti. 4. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-106 ze dne 2. 9. 2020 bylo v rámci přezkumu svéprávnosti rozhodnuto, že omezení svéprávnosti žalovaného nadále trvá (na dobu dalších 5ti let) a žalovanému byla namísto původního opatrovníka – jeho matky, ustanoven opatrovník nový, a to [územní celek]. Dalším rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-175 ze dne 11. 4. 2022 bylo za žalovaného schváleno právní jednání spočívající ve změně trvalého bydliště a ustanoven opatrovník nový – [územní celek]. 5. Podle opatrovníka si žalovaný na půjčku/úvěr v částce 100 00 Kč vůbec nevzpomněl, nevěděl, co udělal s penězi, a proto také navrhl, aby bylo zjištěno, jakým způsobem a kam byly peněžní prostředky poslány, resp. vybrány, a jak byl úvěr splácen. Soud učinil dotaz na [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], a zjistil, že žalovaný měl u této banky založen od 22. 2. 2019 běžný účet č. [bankovní účet] a rovněž od 22. 2. 2019 úvěrový účet č. [bankovní účet], když na tento běžný účet mu byla dne 22. 2. 2019 převedena z jeho úvěrového účtu částka 100 000 Kč. Ještě téhož dne provedl žalovaný tzv. klientský výběr, když vybral částku 98 000 Kč. Splátky úvěru byly placeny z běžného účtu žalovaného, kam byly připisovány finanční prostředky buď jako klientské vklady, nebo připsáním dalších částek z jiných, nových úvěrů. V minulosti byl žalovaný zneužitý k různým právním jednáním (předchozí dluhy – [anonymizována dvě slova]) a po úhradě těchto závazků, nákladů na bydlení a stravu mu k dispozici měsíčně zůstává částka 3 975 Kč. Jako možnou splátku na tento dluh navrhl opatrovník žalovaného částku 1 500 Kč měsíčně. 6. Žalobce vzal na výzvu soudu s vyrozuměním o omezení svéprávnosti žalované podáním ze dne 14. 2. 2023 žalobu v části vymezené výrokem I. tohoto usnesení zpět, a to ještě před zahájením jednání. Proto soud vzhledem k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil. K tomu viz usnesení č. j. 17 C 414/2022–177 (srovnej ust. § 96 odst. 1 – 3 občanského soudního řádu). 7. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, podle kterého žalovaný podepsal dne 22. 2. 2019 s právním předchůdcem žalobce, tj. spol. [právnická osoba], smlouvu o úvěru nazvanou Expres půjčka, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč (prostředky byly převedeny z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]) a žalovaný měl úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 20,4 % ročně a zaplatit poplatky v dohodnuté lhůtě. Celkem měl žalovaný zaplatit 202 879,60 Kč (součet výše úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru). Žalovaný na dluh dosud uhradil 7 000,86 Kč, ničeho více. Ani opatrovník o dalších splátkách nevěděl. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že ke dni 18. 10. 2019 byl úvěr pro neplnění podmínek smlouvy zesplatněn. Tyto skutečnosti soud zjistil z tvrzení žalobce, úvěrové smlouvy a oznámení o zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, což bylo žalovanému oznámeno. Tuto skutečnost soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky. 8. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 14 Nc 4003/2015-47 ze dne 27. 9. 2016 bylo prokázáno, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilý samostatně právně jednat a nakládat s finančními prostředky v hodnotě nad 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně, nakládat s movitým a nemovitým majetkem, jehož hodnota přesahuje 50 Kč v každém jednotlivém případě týdně, uzavírat smlouvy, dohody jakéhokoliv charakteru, zejm. majetkoprávního, jejichž předmětem je plnění v hodnotě přesahující 50 Kč, a to v každém jednotlivém případě týdně včetně dalších, tam vyjmenovaných, omezení. Dle znaleckého posudku trpí žalovaný od dětského věku zdravotními obtížemi. Byla mu diagnostikována střední mentální retardace, která omezuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, jež jsou značně sníženy, defacto mu jeho postižení jakékoliv právní jednání znemožňuje. Právním jednáním by mu mohla vzniknout závažná újma, když žalovaný nezná cenu peněz a doporučila kapesné např. v částce 50 Kč týdně. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-106 ze dne 2. 9. 2020 bylo v rámci přezkumu svéprávnosti rozhodnuto, že omezení svéprávnosti žalovaného nadále trvá (na dobu dalších 5ti let) a žalovanému byla namísto původního opatrovníka – jeho matky, ustanoven opatrovník nový, a to [územní celek]. Dalším rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 640/2016-175 ze dne 11. 4. 2022 bylo za žalovaného schváleno právní jednání spočívající ve změně trvalého bydliště a ustanoven opatrovník nový – [územní celek]. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>9. Podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také „o.z.“) věty před středníkem soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu.</i> <i>10. Podle § 55 odst. 1, 2 o.z. platí, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.</i> <i>11. Podle § 57 odst. 1 o.z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.</i> <i>12. Podle § 65 odst. 1 o.z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.</i> <i>1