8 C 254/2021-118 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 58 705,40 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že ho žalovaný dne 3. 8. 2018 v obci [obec] před vstupem do kulturního domu fyzicky napadl kopy, údery, pěstmi a držením v tzv. kravatě, a tím mu způsobil újmu na zdraví. Věc byla řešena Policií ČR, [anonymizována tři slova] [územní celek], Územní odbor, Oddělení obecné kriminality v [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], kdy usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zrušeno usnesení zmíněného policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce, neboť žalobce jednal za podmínek nutné obrany. Věc byla šetřena i přestupkovým orgánem, konkrétně [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], který dospěl ke stejnému závěru jako zmíněné státní zastupitelství o nutné obraně žalobce vůči ataku žalovaného a celou věc usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka] podle § 76 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich odložil. Fyzickým napadením žalobce ze strany žalovaného vznikla žalobci újma na zdraví, spočívající v poškození měkkých tkání pravé čelní krajiny s oděrkami kůže, zlomeninu prvního řezáku vpravo nahoře se ztrátou vitality, částečné vykloubení druhého řezáku vpravo a obou řezáků vlevo nahoře, podvrtnutí krční páteře a otok měkkých tkání a oděrky kůže předních ploch obou kolen. Za vzniklou újmu na zdraví žalobce po žalovaném požaduje náhradu ve formě bolestného dle § 2958 občanského zákoníku ve výši 25 078,40 Kč. Dále žalobce požaduje po žalovaném částku 3 627 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu jeho pracovní neschopnosti ve smyslu ustanovení § 2962 občanského zákoníku, když žalobce byl v pracovní neschopnosti od 3. 8. 2018 do 9. 12. 2018. Během této doby pobíral dávky nemocenského pojištění, které však nedosahovaly výše jeho průměrného výdělku. Rovněž žalobce požaduje náhradu újmy za psychické útrapy ve výši 30 000 Kč. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a nárok uplatněný žalobcem neuznal. K žalobě uvedl, že žalovanému žádnou újmu na zdraví nezpůsobil. Odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], kterým bylo přestupkové jednání, kterého se měl vůči žalobci dopustit, zastaveno a nebyl za žádné jednání vůči žalobci uznán vinným. Kromě tohoto to byl žalobce, vůči němuž Policie ČR nejprve zahájila trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinů ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Žalovaný dále uvedl, že on sám se pouze bránil útoku žalobce, který mu způsobil zranění. Žalovaný jednal v nutné obraně, a to v mezích ustanovení § 2905 občanského zákoníku. 3. Mezitimním rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 8 C 254/2021 – 75 ze dne 7. září 2022, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2022, rozhodl soud o základu nároku žaloby, kdy ten shledal za důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je bývalým přítelem matky žalovaného [jméno] [příjmení]. Vztahy mezi žalobcem a žalovaným jsou velmi konfliktní. Dne 3. 8. 2018 v ranních hodinách kolem 6,30 hodin si žalovaný všiml vozidla žalobce před kulturním domem, v němž pracovala jeho matka [jméno] [příjmení]. Proto se žalovaný vrátil ke kulturnímu domu, kde před vstupem do kulturního domu po slovní rozepři jako první fyzicky napadl žalobce, a to tak, že do žalobce strčil, až ten upadl na zem. Dále má soud za prokázané, že žalobce přijel v uvedený den za [jméno] [příjmení], aby jí popřál k jejímu svátku. Žalobce přijel svým vozidlem s přívěsným vozíkem, na němž měl složené dřevo, a to včetně dřevěné násady. Mezi účastníky řízení došlo ke vzájemné rvačce. Samotnému incidentu byla zčásti přítomná svědkyně [jméno] [příjmení]. Ta vypověděla, že po celou dobu trvání incidentu byl žalovaný před kulturním domem, dovnitř přišel až poté, co mu žalobce způsobil dřevěnou násadou zranění na hlavě, tj. v době, kdy čekal na příjezd rychlé záchranné služby a policie. Výpověď svědkyně [příjmení] se v této části liší od výpovědi žalovaného, který uvedl, že poté, co strčil do žalobce, který upadl na zem před hlavním vchodem a odešel ke svému vozidlu, šel žalovaný dovnitř do kulturního domu, kde hovořil s [jméno]. Následně šel zkontrolovat, zda již žalobce odjel, a když byl na rohu kulturního domu, tak žalobce potkal s tyčí, jak jde od auta, následně měl dřevěnou tyčí žalobce zaútočit na žalovaného. V závěru incidentu přichází ke kulturnímu domu rovněž [jméno] [příjmení], která telefonuje policii a rychlé záchranné službě. Ještě před jejich příjezdem žalobce od kulturního domu odjel do [obec] vše nahlásit na policii. Soud tedy uzavřel, že to byl prvotně žalovaný, kdo jako první napadl fyzicky žalobce. Samotný průběh rvačky je účastníky řízení popisován rozdílně, žalovaný hovoří o dvou skutcích, kdy nejprve žalovaný napadá žalobce tak, že strčil do jeho hrudníku, až žalobce upadl na zem. Vzápětí na něho navazuje jednání žalobce, který se vrací ke svému vozu, bere si z vozíku dřevěnou násadu, jenž uvazuje na svoji ruku a vrací se k žalovanému a iniciuje další fyzický útok tj. další skutek, a to údery dřevěnou násadou. Toto tvrzení žalovaného ale v řízení prokázáno nebylo. Bylo vyvráceno výpovědí svědkyně [příjmení]. V průběhu řízení byl žalovaný soudem vyzván, aby doplnil tvrzení a označil důkazy k tvrzení, že jednal v mezích nutné obrany. Na výzvu soudu žalovaný ale žádná nová tvrzení neuvedl, a ani žádné další důkazy neoznačil. Ani výpověď svědkyně [příjmení] k samotnému počátku incidentu nepřináší žádné podstatné informace, neboť svědkyně přichází ke kulturnímu domu až v samotném závěru potyčky. Žalovaný měl možnost řešit celou záležitost legálním způsobem. Pokud tvrdí, že žalobce obtěžoval jeho matku [jméno] [příjmení], mohl místo vyprovokování rvačky na žalobce zavolat policii. Na druhou stranu, ale musí soud uvést, že i jednání žalovaného značně přispělo k vyhrocení celé situace. Soud má za prokázané, že vztahy mezi účastníky byly velmi konfliktní již v minulosti, žalobce napadl žalovaného v souvislosti se sporem o složení dřeva, takové jednání považuje soud zcela za hranicí slušného chování. Za této situace, kdy dochází nejprve k slovní konfrontaci mezi účastníky řízení a je zřejmé, že se schyluje k fyzické konfrontaci, měl žalobce možnost od kulturního domu odjet, což neučinil. Samotný incident považuje soud za vzájemnou rvačku, prvotně vyprovokovanou žalovaným, proto také soud rozhodl, že základ nároku je důvodný. Motivace žalovaného, tj. důvod proč jako první strčil do žalobce, není důležitá, žalovaný sám o sobě nemůže brát spravedlnost do svých rukou. 4. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva poškozeného. Absolutní práva lze vymezit jako práva na život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví. Předpoklady vzniku povinnosti k náhradě způsobené škody je protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a zavinění. Základní skutkové podstaty protiprávní jednání jsou uvedeny v ustanovení § 2909 a § 2910 o. z. V této konkrétní věci žalovaný způsobil žalobci škodu na zdraví nejen úmyslným porušením dobrých mravů, ale především zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem, konkrétně § 91 a 93 o. z., kdy člověk je nedotknutelný, a kdy mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Žalovaný svým jednáním započal fyzickou potyčku a zasáhl tak do integrity žalobce. V příčinné souvislosti se zaviněným jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda na zdraví spočívající v poškození měkkých tkání pravé čelní krajiny s oděrkami kůže, zlomenině prvního řezáku vpravo nahoře se ztrátou vitality, částečné vykloubení druhého řezáku vpravo a obou řezáků vlevo nahoře, podvrtnutí krční páteře a otoku měkkých tkání a oděrkách kůže předních ploch obou kolen. Za vzniklou újmu na zdraví žalobce tak žalobce požaduje důvodně náhradu. Žádné liberační důvody škůdce, jež by zcela zprostily žalovaného povinnosti nahradit vzniklou újmu na zdraví, nebyly prokázány. Po nabytí právní moci mezitimního rozsudku se v dalším řízení soud zabýval toliko výší žalovaného nároku. Ze zdravotního záznamu (č. l. 15 spisu) ze dne 19. 9. 2018 vyplývá, že žalobce trpí úzkostmi, bolí jej hlava, motá se, hůře usíná, stále se mu vše motá v hlavě, vidí před očima tu hrůzu. Ošetřující lékař učinil závěr, že žalobce trpí poruchou přizpůsobení se. Žalobci jsou předepsány léky. Z potvrzení o výši vyplacené náhrady v roce 2018 (č. l. 16 spisu) vyplývá, že ve mzdě za srpen 2018 byla žalobci uhrazena náhrada mzdy za období od 4. 8. 2018 do 17. 8