13 C 99/2024 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 12. 2023 domáhala zaplacení částky 75 449,58 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2022, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem v 36 měsíčních splátkách po 3 253 Kč (celkem 117 108 Kč). Dále účastníci ujednali smluvní pokutu vše výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení více než 65 dní, proto právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr ke dni 16. 1. 2023, a to co do jistiny 50 000 Kč, úroků ve výši 8 301,94 Kč a smluvních pokut ve výši 998 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků (ve výši 8 301,94 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 30 % p. a. z jistiny. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 s účinností ke dni 29. 8. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný na žalovanou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, obchodního úroku ve výši 8 301,94 Kč, smluvních pokut ve výši 17 147,64 Kč (vyčíslených ke dni 20. 10. 2023), obchodních úroků od 17. 1. 2023 a úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti posouzením v příslušných registrech a výpisy z účtu žalovaného.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedená v žalobě.Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2022 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 19. 10. 2022, na základě, které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 67,04 % ročně, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 3 253 Kč, vždy k 12. dni v příslušném měsíci. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku za použití jedinečného kódu. RPSN odpovídá částce 92 % (viz smlouva). Původní věřitel žalovanému dne 19. 10. 2022 zaslal 50 000 Kč na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě (viz doklad o vyplacení úvěru). Z oznámení o zesplatnění ze dne 16. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého úvěru, neboť úvěr nebyl řádně hrazen, s tím, že mu ponechává lhůtu 10 dní k zaplacení od data odeslání výzvy. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (viz společné prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023, oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval, respektive se nevyjádřil.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, došel soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ustanovení § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 67,04 % p. a. s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v srpnu roku 2022 celkem 9,96 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než šestinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli šestinásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně, nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ustanovení § 2992 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 50 000 Kč, když ze žalované částky nesplatil ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (listina obsahující zesplatnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 16. 1. 2023. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 19. 1. 2023. Listina obsahovala výzvu k úhradě dluhu do 10 dnů od data odeslání, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím od 27. 1. 2023 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., které soud vázán žalobou stanovil od 27. 1. 2023. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (75 449,58 - 50 000 = 25 449,58), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšným v rozsahu zamítnuté částky 25 449,58 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 75 449,58 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 66 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalovaného ve výši 34 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalovaného tak celkový úspěch žalobkyně činí 32 %. V řízení vznikly žalobkyni náklady tvořené zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 018 Kč, odměnou za zastupování advokátem dle ustanovení § 6, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT”), vypočtenou z tarifní hodnoty ve výši 75 449,58 Kč v sazbě á 4 140