14 C 3/2024-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou soudu proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 125 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o povoleném přečerpání č. , Anonymizováno, , podle které umožnila žalovanému přečerpat zůstatek na jeho účtu mKonta, č. , č. účtu, , až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Dne 29. 12. 2020 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 19 000 Kč, na základě uzavřeného dodatku ke smlouvě. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle smlouvy a řádně hradit dlužnou jistinu a úroky ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný překročil povolený limit úvěru a dostal se tak do nepovoleného debetního zůstatku v následku čehož, žalobkyně následně ke dni 15. 12. 2022 od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěrovou schopnost žalovaného. Posuzovala výši pravidelného příjmu žalovaného oproti jeho výdajům. Dále ověřovala, zda žalovaný prochází evidencí dlužníků a lustrovala Insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalovaný prohlásil, že jeho čistý měsíční příjem činí 19 000 Kč, je bezdětný, svobodný. Žalobkyně nezjistila žádnou skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru a úvěr žalovanému poskytla.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení uvedená v žalobě.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z obsahu smlouvy o povoleném přečerpání č. , Anonymizováno, ze dne 18. 8. 2020 a dodatku ke smlouvě ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně umožnila žalovanému opakovaně přečerpat disponibilní zůstatek na jeho účtu mKonta, č. , č. účtu, , až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, a po uzavření dodatku až do výše úvěrového limitu 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle smlouvy a řádně hradit dlužnou jistinu a úroky ve výši 18,90 % ročně.Z výpisu z transakční historie účtu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný ke dni 3. 6. 2021 překročil povolený limit úvěru a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 19 000 Kč.Žalobkyně zaplacení dlužných splátek neevidovala a z dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami od smlouvy o úvěru ke dni 15. 12. 2022 odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.Žalobkyně zaplacení dluhu neevidovala a z dopisu bylo zjištěno, že advokát žalobkyně se před podáním žaloby pokusil o smírné řešení. Žalobkyně zaplacení dlužných splátek neevidovala a z dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala k zaplacení celé aktuální dlužné částky včetně příslušenství.Žalovaný na výzvu před podáním žaloby nereagoval a žalobkyně ke dni podání žaloby evidovala dlužnou jistinu 19 125 Kč a dále dlužné kapitalizované, smluvní a zákonné úroky.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni celkem částku 19 125 Kč s příslušenstvím a byl se zaplacením v prodlení.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smluv vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnutý úvěr, a to na základě informací získaných od žalovaného. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.