8 C 18/2024-17 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhal žalobou zaplacení částky 15 119,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne 6. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, na základě, které se žalovaný zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a zaplatit poplatky za poskytnutý úrok v celkové výši 6 119,40 Kč nejpozději do 4. 4. 2022. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když neuhradil ničeho. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce. Dlužná částka činila celkem 15 119,40 Kč a žalobce vyzval žalovaného k její úhradě předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedené v žalobě.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Z obsahu listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel - společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poskytl dne 7. 1. žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to na základě listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu s poplatkem ve výši 6 119,40 Kč nejpozději do 4. 4. 2022.5. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 4. 4. 2024 a potvrzení o platbě vzal soud za prokázané, že žalovanému byla původním věřitelem zaslána na účet částka 9 000 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2023 a ze seznamu pohledávek bylo zjištěno, žel původní věřitel postoupil pohledávku žalobci. Z písemného oznámení bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.7. Z písemné výzvy soud zjistil, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Žalobce nedoložil soudu ani jeden důkaz, kterým by prokázal, že původní věřitel zkoumal schopnosti žalovaného splácet. Na listinu nazvanou, jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , nelze tedy hledět, jako na platnou smlouvu o úvěru. Přijetím částky 9 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobci vydat.9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.10. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.11. Podle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro původního věřitele – podnikatele – podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platilo, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl původní věřitel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný – spotřebitele – byl ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byl tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.13. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.14. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnosti smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.15. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Žalobce mimo tvrzení, že původní věřitel lustroval žalovaného z veřejně dostupných databází ISR, CEE, CRKI, EUCB, nepředložil k této skutečnosti žádné důkazy. Dále žalobce nedoložil žádné další důkazy, které by prokazovali, že původní věřitel zkoumal schopnosti žalovaného úvěr splácet jiným způsobem. Je tak zcela zřejmé, že původní věřitel nezkoumal dostatečně schopnosti žalovaného splácet případný úvěr. V daném případě tedy původní věřitel nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.16. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.17. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku 9 000 Kč, žalobci neuhradil ničeho, soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit zbylé plnění žalobci, kterému byla pohledávka postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení