13 C 312/2025-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 30 734 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 23. 9. 2022, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 16 360 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když uhradila žalobkyni pouze 5 626 Kč. V době rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni částku 30 734 Kč a od 17. 11. 2023 trvalo prodlení žalované se zaplacením. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnosti žalované úvěr splácet.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z obsahu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 9. 2022 a formuláře pro standardní informace o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím ve výši 16 360 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 606 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 70,89 % ročně, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového rámce činila 212,77 %.Z přehledu platební historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet žalobkyně celkem 5 626 Kč.Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši čistého měsíčního příjmu 23 657 Kč. Jako svého zaměstnavatele uvedla žalovaná společnost , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč a výdaje na životní minimum byly vyčísleny na částku 4 620 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 10. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení poskytnuté částky do 7 dní od jejího doručení.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Úrok ve výši 70,89 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.Soud jednal podle zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel také z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná – spotřebitel – jednaly o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo žalobkyni k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobkyně bez úroku v této výši smlouvu o úvěru se žalovanou uzavřela. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2022 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 8 % až 9 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 70,89 % ročně. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 14 374 Kč, když žalovaná na dluh již hradila 5 626 Kč (20 000 Kč mínus 5 626 Kč, tj. 14 374 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., když výzva byla ze dne 10. 12. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 13. 12. 2024 (pátek). Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím od 20. 12. 2024 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (30 734 Kč mínus 14 374 Kč = 16 360 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 14 374 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnuté částky 16 360 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 30 734 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 46,77 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované činí 53,23 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry neúspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak celkový úspěch žalované činí 6,46 %. Žalované ovšem žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.