13 C 358/2025-70 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2025 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 25 687 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 5. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalované vyplatila dne 11. 5. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem za poskytnutí úvěru (ve výši 73,96 % ročně) splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 980 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění úvěru ke dni 17. 1. 2024. Účastníci dále ujednali smluvní pokutu ve výši 299 Kč za každé prodlení se splátkou. Žalovaná ke dni zesplatnění uhradila celkem 4 900 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované na základě uzavřené smlouvy následující částky:a) Částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 17 387,22 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 685,98 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 701,24 Kč) s příslušenstvím.b) Smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, v celkové výši 747 Kč s příslušenstvím.c) Náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy, v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím.d) Smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 17 387,22 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 19. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 6 753 Kč.e) Úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 685,98 Kč ode dne 19. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 73,96 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 12. 2. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15,00 % p. a.Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k zaplacení, avšak bezvýsledně.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně jednala se žalovanou o poskytnutí úvěru. Na základě akceptace ze dne 11. 5. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace a osobní zabezpečené stránky žalované v klientské zóně žalobkyně, kdy žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut (viz oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 5. 2023). Žalobkyně následně téhož dne poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 73,96 % ročně, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 980 Kč, vždy k 13. dni v příslušném měsíci. RPSN odpovídá částce 104,96 % (viz smlouva). Z jednotlivých výzev k zaplacení a upozornění o zesplatnění ze dne 17. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, neboť úvěr nebyl řádně hrazen. Poskytnutý úvěr byl následně ke dni 17. 1. 2024 zesplatněn. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně podacího archu.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Úrok ve výši 73,96 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.Soud jednal podle zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel také z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná – spotřebitel – jednaly o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo žalobkyni k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobkyně bez úroku v této výši smlouvu o úvěru se žalovanou uzavřela. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2023 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 9 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 73,96 % ročně. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 10 100 Kč, když žalovaná na dluh již hradila 4 900 Kč (15 000 Kč mínus 4 900 Kč, tj. 10 100 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla ze dne 14. 5. 2024. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovníc