14 C 186/2025-53 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 072 Kč s příslušenstvím. Dříve než bylo zahájeno jednání ve věci samé, vzala žalobkyně dne 20. 10. 2025 žalobu částečně zpět a nadále požadovala pouze zaplacení částky 24 695 Kč. Žalobkyně tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 3. 2024, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný zaplatil ke dni podání žaloby částku 15 305 Kč, částka 24 695 zůstala neuhrazena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných splátkách, úroková roční sazba byla stanovena ve výši 70,16 %. Žalovaný uvedl ve smlouvě číslo účtu pro čerpání úvěru.5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet, který žalovaný ve smlouvě označil, byla dne 1. 3. 2024 připsána částka 40 000 Kč.6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil žalobkyni částku 15 305 Kč.7. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení nesplacené části úvěru.8. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla na účet, který žalovaný ve smlouvě o úvěru označil, peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Úrok ve výši 70,16 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy, smlouva o úvěru je neplatná.10. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.11. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.16. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.17. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.18. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2024 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 10 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou více jak 70 % ročně, přípustná tolerance byla tedy mnohonásobně překročena.19. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.20. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.21. Přijetím částky 17 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. Splatnost této částky soud určil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022). Vzhledem k tomu, že splatnost jistiny dosud nenastala, žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.22. Výrokem rozsudku pod bodem II soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (§ 96 odst. 1, 2, 4 občanského soudního řádu).23. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno, a při konečném rozhodování o náhradě nákladů řízení se na tuto část hledí jako na neúspěch žalobkyně. Ve zbývající části předmětu sporu byla žalobkyně úspěšná. Žalovanému náklady spojené s řízením nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku pod bodem III.