14 C 275/2025-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 70 400 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 16. 8. 2023.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporovala tedy tvrzení uvedená v žalobě.O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů zjistil, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 8. 2023 žalobkyně poskytla žalované – spotřebitelce – peněžitou částku v celkové výši 40 000 Kč, která byla žalované poskytnuta na účet ve dnech 16. 8. 2023, 23. 8. 2023, 27. 8. 2023 a 11. 9. 2023, úroky ve smlouvě byly smluveny ve výši 40 % měsíčně z načerpané jistiny. Pro případ porušení smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, když žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, výplatní pásky ze zaměstnání žalované a dále lustrovala žalovanou v dostupných databázích. Žalovaná se zavázala úvěr splácet řádně a včas. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že , právnická osoba, ., potvrdila, že z bankovního účtu žalobkyně byla převedena dne 16. 8. 2023 peněžitá částka 20 000 Kč, dne 23. 8. 2023 peněžitá částka 5 000 Kč, dne 27. 8. 2023 peněžitá částka 5 000 Kč a dne 11. 9. 2023 peněžitá částka 10 000 Kč. Všechny finanční prostředky byly převedeny na číslo protiúčtu , č. účtu, , variabilní symbol , Anonymizováno, . Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že uvedené číslo bankovního účtu žalovaná ve smlouvě označila a variabilní symbol se shoduje s rodným číslem žalované. Žalobkyně neevidovala řádné a včasné splácení, což bylo zjištěno z výzvy k zaplacení. Z dopisu ze dne 15. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k zaplacení do tří dnů ode dne doručení dopisu o zesplatnění. Oznámení o zesplatnění bylo zasláno na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě o úvěru, tj. , adresa, . Advokát žalobkyně před podáním žaloby znovu vyzval žalovanou k zaplacení dlužných částek. Ke dni rozhodování soudu žalovaná dlužila žalobkyni částku 70 400 Kč, jež sestávala z následujících položek:- neuhrazené jistiny ve výši 40 000 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 16 000 Kč- smluvní pokuty ve výši 14 400 Kč.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužné částky zaplatit. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované – spotřebitele – splácet spotřebitelský úvěr Další právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná uzavřely platnou smlouvu o úvěru. V části týkající se úroků z úvěru vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaná získala předmětné peněžní prostředky prakticky ihned poté, kdy o ně požádala, a to bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro ni nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musela žádat u některé bankovní instituce. S tím souvisela i zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni. Právě z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 816 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8, § 11 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 940 Kč. Advokát poskytl žalobkyni 3 úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – podání žaloby, 3 – předžalobní výzva), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost žalované platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.