14 C 225/2025-78 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 121 288,36Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 9. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , podle které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené smlouvou. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí úvěru, pokud není ve smlouvě uvedeno jinak. Současně byla sjednána možnost změny výše úvěrového rámce, sjednaný úvěrový rámec byl navýšen na 120 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 255 282 Kč a na úvěr uhradila částku 237 095,92 Kč. Žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni 12. 3. 2025 zesplatnila. Po zesplatnění uhradila žalovaná pouze 100 Kč. Pohledávku žalobkyně z úvěrové smlouvy ve výši 121 288,36 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 118 992,36 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, poplatků ve výši 196 Kč. Celkem tak žalobkyně požadovala po žalované úhradu 121 288,36 Kč s příslušenstvím. Před podáním žaloby byla žalované prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnosti žalované prostřednictvím výpočtu MLS, dále ověřením v registrech NRKI, CEE a SOLUS.2. Žalovaná učinila nesporným, že jí byly na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru poskytnuty peněžní prostředky ve výši 255 282 Kč, žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila žalobkyni celkově částku ve výši 237 095,92Kč. Dále uvedla, že v době uzavření smlouvy o úvěru pobírala starobní důchod a pravidelné měsíční splácení jí nečinilo problém. V roce 2022 se změnila rodinná situace žalované v jejímž důsledku se žalovaná dostala do prodlení s úhradou závazků. Žalovaná považovala smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k úroku ve výši 26,28 % ročně, RPSN ve výši 37,82 % a vzhledem k výši sjednaných smluvních pokut. S ohledem k neplatnosti smlouvy žalovaná navrhla žalovaná vypořádat pohledávku žalobkyně dle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalovaná žádala, aby mohla zaplatit dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované – spotřebitelce – úvěr až do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, výše úvěrového rámce byla sjednána na 20 000 Kč, výše úvěrového rámce se za domu trvání úvěrového vztahu zvýšila na 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách, úroková sazba byla stanovena ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Ze smlouvy soud dále zjistil, že u žalované bylo evidováno, že je vdova, bezdětná, žije ve vlastním domě/bytě, dosažené vzdělání je učňovské, žalované je příjemcem starobního či invalidního důchodu Čistý měsíční příjem žalované byl vyčíslen na 13 900 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti na 20 500 Kč. Z karty klienta k této smlouvě soud mimo výše uvedeného zjistil, že měsíční výdaje žalované jsou ve výši 4 000 Kč.5. Z výzvy k zaplacení ze dne 1. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy.6. Ze shodných tvrzení účastnic soud zjistil, že žalobkyně čerpala peněžní prostředky ve výši 255 282 Kč a uhradila žalobkyni částku 237 095,92 Kč.7. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že úrok ve výši 26,28 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni částku 237 095,92 Kč, v době rozhodování soudu trval stav bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, a to o částku 18 186,08 Kč.9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.13. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo žalobkyni k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobkyně bez úroku v této výši smlouvu o úvěru se žalovanou uzavřela. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.15. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2019 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 8 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbu 26,28 % ročně.16. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná.17. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila18. Přijetím částky 255 282 Kč se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a bylo její povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni částku, o kterou se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, při zohlednění poskytnuté platby ze strany žalované. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když počátek doby prodlení soud vázal na termín k plnění dle výzvy. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastnicemi řízení platně sjednány platby úroků, poplatků a smluvní pokuty.19. Soud umožnil žalované zaplatit dluh a úroky z prodlení v přiměřených splátkách (§ 160 odst. 1 občansk