14 C 339/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 98 243,49 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023, kterou se žalovanou uzavřel věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku splácet, a to zejména na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytl žalované – spotřebitelce – úvěr s možností opakovaného čerpání peněžních prostředků do výše 90 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023. Zápůjční úroková sazba činila 48 % ročně.5. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek 28. 4. 2025 a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni.6. Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 28. 4. 2025 žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 118 420,28 Kč a uhradila částku 80 197,60 Kč. Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho.7. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky s možností opakovaného čerpání až do výše 90 000 Kč. Úrok ve výši 48 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel také z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.10. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná – spotřebitelka – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.14. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.15. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.16. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na internetu se v roce 2023 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 10 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 48 % ročně, přípustná tolerance byla tedy mnohonásobně překročena.17. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.18. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.19. Přijetím částky 118 420,28 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a bylo její povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, které byla pohledávka postoupena. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované zaplatit žalobkyni částku, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, přičemž bylo zohledněno, že žalovaná dosud uhradila částku 80 197,60 Kč. Splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022). Vzhledem k tomu, že splatnost jistiny dosud nenastala, žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.20. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.