14 C 348/2025-26 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2025 zaplacení částky 25 305 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 9. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky. Před uzavření smlouvy žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský revolvingový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný uvedl v záhlaví smlouvy číslo účtu pro čerpání úvěru.5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 9. 2024 poskytla žalovanému 15 000 Kč, a to na bankovní účet, který žalovaný označil ve smlouvě.6. Z listin k posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného a výplatní lístky za měsíce červen, červenec a srpen 2024. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného činila v uvedených měsících částky 15 737 Kč, 16 072 Kč a 16 161 Kč.7. Žalovaný se dostal do prodlení s placením pravidelných splátek a žalobkyně ke dni 1. 1. 2025 prohlásila úvěr za splatný, což bylo zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne 1. 1. 2025.8. Z výzvy ze dne 19. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.9. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla na účet, který žalovaný ve smlouvě o úvěru označil, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí. Úrok ve výši 40 % měsíčně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.11. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.16. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.17. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo žalobkyni k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobkyně bez úroku v této výši smlouvu o úvěru se žalovaným uzavřela. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.18. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů evidovaných Českou národní bankou se v roce 2024 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 8 % až 9 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou mnohonásobně překračující přiměřenou výši.19. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.20. Podle ustanovení § 86, § 87 bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.21. V daném případě žalobkyně nesplnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.22. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.23. Přijetím peněžité částky se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu 15 000 Kč, o kterou byl žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacen. O povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když počátek doby prodlení soud vázal dobu zesplatnění úvěru. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani poplatků.24. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch ve věci.25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.