14 C 44/2026-17 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 62 674,19 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „FLEXI PŮJČKA“ č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2024, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžité prostředky v celkové výši 28 003 Kč. Před uzavření smlouvy žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 37 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, úroková sazba byla stanovena ve výši 0,983 % denně, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového rámce činila 1605,77 %. Žalovaný uvedl v záhlaví smlouvy číslo účtu pro čerpání úvěru.5. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému dne 15. 11. 2024 částku 2 000 Kč, dne 22. 12. 2024 částku 21 000 Kč, dne 25. 12. 2024 částku 800 Kč a dne 3. 1. 2025 částku 4 203 Kč, a to na bankovní účet, který žalovaný označil ve smlouvě.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným.7. Žalovaný se dostal do prodlení s placením pravidelných denních splátek, žalobce smlouvu vypověděl, o čemž informoval žalovaného e-mailem ze dne 30. 4. 2025.8. Z výzvy ze dne 5. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě tří dnů.9. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl na účet, který žalovaný ve smlouvě o úvěru označil, peněžní prostředky v celkové výši 28 003 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí. Úrok ve výši 0,983 % denně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.11. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.16. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.17. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo žalobce k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobce bez úroku v této výši smlouvu o úvěru se žalovaným uzavřel. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.18. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů České národní banky se v roce 2024 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 8 % až 9 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou mnohonásobně překračující přiměřenou výši.19. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.20. Podle ustanovení § 86, § 87 bylo povinností žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.21. V daném případě žalobce nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.22. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.23. Přijetím peněžité částky se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu 27 984,69 Kč, o kterou byl žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohacen. O povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když počátek doby prodlení soud vázal na den následující po dni odstoupení od smlouvy. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani poplatků.24. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch ve věci.25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.