17 C 147/2026-25 – Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 26 728 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že původní věřitel (spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel dne 24. 5. 2025 se žalovanou smlouvu o úvěru pod č. , hodnota, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2025, dodatku č. , hodnota, ze dne 3. 8. 2025 a dodatku č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2025, a to prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 18 400 Kč (připsáním na označený účet č. , č. účtu, ), a to dne 24. 5. 2025 platbou ve výši 16 000 Kč, dne 24. 6. 2025 platbou ve výši 800 Kč, dne 3. 8. 2025 platbou ve výši 800 Kč a dne 11. 9. 2025 platbou ve výši 800 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná však poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradila řádně a včas, a proto žalobce dne 30. 10. 2025 úvěr zesplatnil, přičemž žalovaná je tak od 31. 10. 2025 v prodlení. V tomto řízení požaduje žalobce po žalované jednak úhradu jistiny dluhu ve výši 18 400 Kč a dále smluvní úrok ve výši 8 328 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva právní zástupkyně žalobce, ani na tu však žalovaná nereagovala. Žalobce soudu navrhl, aby v případě, že by soud neměl nárok žalobce za prokázaný, posoudil nárok v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:5. Z výpisu bankovního ústavu k účtu žalobce soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla dne 24. 5. 2025 odeslána platba ve výši 16 000 Kč, dne 24. 6. 2025 platba ve výši 800 Kč, dne 3. 8. 2025 platba ve výši 800 Kč a dne 11. 9. 2025 platba ve výši 800 Kč.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 5. 2025 ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2025, dodatku č. , hodnota, ze dne 3. 8. 2025 a dodatku č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2025, soud zjistil, že žalobce poskytl žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností jednorázového čerpání s úvěrovým rámcem ve výši 18 400 Kč, jehož platnost byla sjednána na dobu určitou, a to 12 měsíců počínaje datem čerpání. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 279,83 % z nesplacené části jistiny a celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 660 %. Úvěr se měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž konkrétní výše byla stanovena jako 5 % výše jistiny plus úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. Veškeré úhrady provedené žalovanou se podle čl. IV. odst. 6 smlouvy započítávají v pořadí nejprve na náhradu nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s případným vymáháním pohledávek, a dále na náhradu ostatních nákladů vzniklých v souvislosti se smlouvou, na úroky z prodlení, na úroky z úvěru, jistinu, smluvní pokutu a ostatní pohledávky z úvěru. Smlouva dále stanoví, že všechny platby mají být hrazeny na účet žalobce pod variabilním symbolem , var. symbol, . Nedílnou součástí smlouvy jsou podle čl. I odst. 2 též Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byla žalovaná před uzavřením smlouvy seznámena, souhlasila s nimi a podpisem smlouvy je odsouhlasila.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 včetně přehledu postupovaných pohledávek vyplývá, že postupitel – spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, – postoupil pohledávku za žalovanou podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2025 na postupníka – žalobce. Postoupení bylo oznámeno žalované dne 18. 3. 2026 (oznámení o postoupení pohledávky).8. Z dokumentu „Poslední možnost dohody na úhradě“ ze dne 30. 10. 2025 soud zjistil, že žalobce v tento den přistoupil k zesplatnění celého dluhu žalované. Žalobce zaslal žalované před podáním žaloby také předžalobní výzvu, a to dne 20. 3. 2026 (viz podací lístek).9. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne 24. 5. 2025 smlouvu o úvěru pod č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek původního věřitele , právnická osoba, , IČO , IČO, . Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky celkem ve výši 18 400 Kč (připsáním na označený účet č. , č. účtu, ), a to dne 24. 5. 2025 platbou ve výši 16 000 Kč, dne 24. 6. 2025 platbou ve výši 800 Kč, dne 3. 8. 2025 platbou ve výši 800 Kč a dne 11. 9. 2025 platbou ve výši 800 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit tyto prostředky včetně příslušenství formou pravidelných měsíčních splátek. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované. Žalovaná však poskytnutý úvěr původnímu věřiteli nehradila řádně a včas, když také v rámci řízení zůstala zcela nečinnou. Žalobce proto dne 30. 10. 2025 přistoupil k zesplatnění celého dluhu. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla dne 20. 3. 2026 odeslána předžalobní výzva.10. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.11. Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byla žalovaná povinna hradit smluvní úrok ve výši 279,83 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 660 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7 – 10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobce nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.12. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaný roční úrok přesahující 279,83 %, a RPSN ve výši 660 %, představují zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobce by nebyl motivován sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 18 400 Kč, které představují celkovou částku poskytnutou žalobcem ve dn